NA VAŠE ČINY NEZAPOMENEME

Milí spoluobčané, je třeba uchovat v paměti nezapomenutelné skutky, postoje a aféry našich předních politiků. Bez rozdílu barvy a politické příslušnosti. Najděte si proto každý svého šmejda a něco si o něm přečtěte.

Náhubkový zákon

Nový příspěvek

JAK SE NÁHUBKOVÝ ZÁKON RODIL A CO UŽ NESMÍ VYJÍT

Stručná historie zákona proti novinářům

Proč nesmí česká média zveřejnit:

policejní odposlech, na němž politik – uprostřed privatizace – lobbuje ve prospěch nějakého podnikatele,

jméno politikova známého, který byl zavražděn jiným známým téhož politika.

1. Pokus o atentát na prezidenta – s vyloučením reportérů

Kde se vzal zákon, pro který se stále více vžívá označení „náhubkový zákon“?

Na počátku byla novela trestního řádu a dalších zákonů, předložená vládou, konkrétně ministerstvem spravedlnosti.

Původním cílem zákonodárců patrně bylo omezit tímto balíčkem zákonů zveřejňování informací o obětech trestných činů, zejména mladších 18 let.

Návrh zákona byl zjevnou reakcí na známou Kuřimskou kauzu, na mučení dvou malých chlapců podezřelou skupinou lidí, o kterém média informovala.

Chránit dětské oběti trestných činů je samozřejmě správný záměr, návrh legislativy však obsahoval i některé problematické body. Jde o obecný zákaz informovat o všech obětech závažných zločinů (například násilných), pokud k tomu nedají souhlas. Takový zákaz může vést v konečném důsledku k absurdní situaci, kdy média nebudou moci informovat, že se někdo pokusil o atentát na prezidenta republiky – neseženou totiž souhlas hlavy státu.

Stejně tak může být problém zveřejnit jméno dobrého známého nějakého politika, který byl zavražděn jiným dobrým známým téhož politika (toto není ani teoretický, ani přehnaný příklad – na podzim 2008 k něčemu takovému skutečně došlo, Václava Kočku ml. zastřelil Bohumír Ďuričko, oba byli známí předsedy sociální demokracie Jiřího Paroubka).

2. Ministr vnitra. Podnikatel. Mafiánský boss

Tento totální zákaz zveřejňovat jména obětí trestných činů je však jen jednou kapitolou celého příběhu.

V druhé kapitole hraje důležitou roli poslanec Občanské demokratické strany Marek Benda.

Benda totiž navrhl k zákonu další změny a přilepil je jako pozměňovací návrh k textu ministerstva spravedlnosti.

Jím navržená změna znamená úplný zákaz zveřejňování policejních odposlechů v novinách, na internetu, v televizi či rozhlasu. Nikdo tak podle zákona například nesmí zveřejnit, že policie odposlechla rozhovor významného politika, v němž velice podezřelým způsobem lobbuje ve prospěch nějakého podnikatele.

Slova „úplný zákaz“ jsou skutečně důležitá: návrh zákona totiž nezmiňuje žádné výjimky, a to ani „veřejný zájem“ – což je obecně respektovaný právní termín. Je tedy jedno, zda odposlech dokazuje korupční chování politika, je to prostě odposlech a hotovo – zveřejnit ho nelze.

Trest za porušení je mimořádně tvrdý. Pokud někdo inkriminované informace zveřejní, podle zákona ho má stihnout finanční postih, který jde do milionů korun. A co více – může jít až na pět let do vězení.

Poslanec Benda se netajil tím, že návrh zákona je přímou odpovědí na fakt, že média zveřejňují informace z policejních odposlechů – a to mimo jiné i ty, které se týkají jeho stranického kolegy. Jde o to, že člen ODS a (navzdory pádu vlády stále úřadující) ministr vnitra Ivan Langer lobboval před lety za podnikatele, který ve stejné době udržoval těsné kontakty s nechvalně známým bossem Františkem Mrázkem (před třemi lety ho zastřelil neznámý pachatel, vražda nebyla vyšetřena).

Nikdy se sice neprokázalo, že by ministr věděl o podnikatelových vazbách na mafiána; ale je jisté, že lobbování Langer nepopírá (dělo se tak před osmi lety, kdy byl místopředsedou Poslanecké sněmovny).

Benda se později snažil zamlžit, že úpravu zákona navrhl kvůli nesouhlasu se zveřejněním právě této kauzy. V prosince to však tvrdil na otevřeném zasedání senátní mediální komise – z této debaty existuje záznam a byli jí přítomni mnozí svědkové.

Proč poslanec připojil tento návrh k zákonu chránícímu oběti trestných činů? Benda tvrdil: původní návrh zákona zpracovaný ministerstvem spravedlnosti se týká ochrany osobních dat. A zveřejnění informací z policejních odposlechů je též porušením soukromí.

3. Překvapení. Zákon byl schválen bez diskuse

Bendův pozměňovací návrh prošel rychle.

Nejprve ho schválil sněmovní ústavně-právní výbor, kterému poslanec předsedá. A jen několik týdnů poté – na konci října 2008 – schválila novelu i celá Sněmovna.

Zpráva o přijetí zákona překvapila česká média a novináře. Nepředcházela mu žádná debata s žurnalisty či vydavateli. Byl to prostě krátký proces. Marek Benda později argumentoval, že na takovém postupu není nic divného – poslanci prý nenesou odpovědnost za to, že média přípravě novely nevěnovala pozornost.

Podle ústavy může návrh schválený Sněmovnou vetovat druhá parlamentní komora – Senát.

A Senát – po protestech českých médií i mezinárodních organizací novinářů a vydavatelů – skutečně vrátil zákon zpět do Sněmovny.

4. Vláda a opozice společně

Zdálo se, že parlament nakonec zákon neschválí, anebo začne pracovat na novém, v kterém se objeví zmínka o veřejném zájmu – tedy o situaci, kdy je zveřejnění údajů z policejních odposlechů a jmen obětí trestných činů povoleno. Mnozí novináři byli přesvědčeni, že většina poslanců ani nevěděla, pro co v říjnu 2008 zvedli ruku. A někteří politici uklidňovali média, že se nemají čeho bát.

Jenže na začátku února Sněmovna zákon definitivně prosadila – senátní veto přehlasovala přesvědčivou většinou 129 hlasů (Poslanecká sněmovna má 200 křesel).

Pro zákon zvedl ruku tehdejší český premiér a předseda ODS Mirek Topolánek, a to v době, kdy Česká republika předsedala Evropské unii.

Zákon podpořil i úřadující ministr vnitra Ivan Langer. Tedy ten politik, jehož jméno se objevilo v policejních odposleších popisujících nadstandardní vztahy mezi politikou, podnikáním a podsvětím.

Jakou roli sehrál Langer při přípravě tohoto zákona? Jisté je, že ho přinejmenším vehementně hájil.

Zákon navíc podpořila i většina poslanců opoziční sociální demokracie. Předseda ČSSD Jiří Paroubek se sice hlasování neúčastnil, ale lze s úspěchem pochybovat o tom, že by jím řízená strana zákon tak masivně podpořila navzdory jeho přesvědčení.

Schválením zákona tak vznikla ve Sněmovně bizarní koalice „pro jeden účel“. Ačkoli na sebe zástupci hlavní pravicové i hlavní levicové strany nadávají, kudy chodí, na náhubkovém zákonu se shodli velice neproblematicky.

5. Prezident Klaus: Vždy budu na straně slabších. Nikdy ne s médii

Poslední možnou překážkou tomu, aby zákon začal platit, byl prezident Klaus.

Podle ústavy totiž může prezident přijatý zákon vetovat (ačkoli i toto veto může Sněmovna přehlasovat).

Prezident Klaus věděl o zmíněných mezinárodních protestech proti zákonu. Dostal i nový dopis od šéfredaktorů českých médií: tentokrát se pod něj podepsalo ještě více signatářů než pod první petici.

Přesto prezident v půli února oznámil, že zákon vetovat nemíní.

Zdůvodnil to mimo jiné tvrzením, že zveřejnění policejních odposlechů může porušit soukromí obyčejných občanů – a prezidentovým úkolem přece je bránit práva řadových občanů proti mocným médiím.

„Při vážení dvou důležitých zájmů, které mají oba svou oporu v Ústavě České republiky, budu vždy stát na straně toho slabšího, jenž se svých svobod a práv dovolává daleko obtížněji – tedy jednotlivého občana,“ napsal prezident.

Jeden český komentátor k tomu poznamenal: V naposledy publikovaných odposleších, po kterých byl zákon navržen a přijat, figurovali následující „slabí“: Ivan Langer – politik, Vlastimil Tlustý – politik, František Mrázek – podnikatel…


Tato stránka je součástí protestních akcí proti novému zákonu. Organizují je zástupci hlavních médií v České republice: šéfredaktoři hlavních celostátních deníků, týdeníků, televizních stanic, internetových zpravodajských serverů a centrální redakce sítě hlavních regionálních deníků – a také zástupci unie vydavatelů denního tisku a profesní organizace českých novinářů.

MF DNES, iDNES.cz, Lidové noviny, Lidovky.cz, Právo, Novinky.cz, Hospodářské noviny, iHNed.cz, Deník, denik.cz, Blesk, blesk.cz, TV Nova, tn.cz, aktuálně.cz, Prima TV, Česká televize, Týden, týden.cz, Respekt, respekt.cz, Euro, euro.cz, Reflex, Syndikát novinářů ČR, Unie vydavatelů

 

Co už nesmí vyjít

Co vyšlo: Chvála, fotbalový funkcionář z Prahy, byl brutálně napaden

Jak by to smělo vyjít dnes: Známý fotbalový funkcionář byl brutálně napaden

 

Co vyšlo: Tragédie na Paroubkově oslavě. Po hádce se střílelo

Jak by to smělo vyjít dnes: Po Paroubkově oslavě vraždil podnikatel

 

Co vyšlo: Jak mafián Mrázek využíval Ivana Langera

Jak by to smělo vyjít dnes: Jak nejmenovaný mafián využíval „Íčko“

 

Co vyšlo: Miroslav Macek se na sněmu zubařů popral s ministrem Rathem

Jak by to smělo vyjít dnes: Nejmenovaný vládní činitel zfackován

 

Co vyšlo: Policie zkoumá několik verzí útoku na Dostála

Jak by to smělo vyjít dnes: Policie vyšetřuje útok na politika

 

Co vyšlo: Herec Haničinec havaroval, jeho stav je vážný

Jak by to smělo vyjít dnes: Známý herec havaroval

 

Tato stránka je součástí protestních akcí proti novému zákonu. Organizují je zástupci hlavních médií v České republice: šéfredaktoři hlavních celostátních deníků, týdeníků, televizních stanic, internetových zpravodajských serverů a centrální redakce sítě hlavních regionálních deníků – a také zástupci unie vydavatelů denního tisku a profesní organizace českých novinářů.
Žádné komentáře
 
Politikmann nás spasí!!! Najdi si svýho šmejda !!!