NA VAŠE ČINY NEZAPOMENEME

Milí spoluobčané, je třeba uchovat v paměti nezapomenutelné skutky, postoje a aféry našich předních politiků. Bez rozdílu barvy a politické příslušnosti. Najděte si proto každý svého šmejda a něco si o něm přečtěte.

Politické strany

Nový příspěvek

PROCES S MIROSLAVEM CHOCEM
SKUPINA PRAVDA VÍTĚZÍ
VRAŽDA POSLACE BROJE

PRVNÍ PROCES  S  MILOSLAVEM CHOCEM A DALŠÍ   SOUVISEJÍCÍ  PŘÍPADY.

 SOUDNÍ TEROR

Zastřelil-li majora  Schramma skutečně student Miloslav Choc, pak lze tento čin klidně srovnávat s atentátem na Heydricha. Chocovi však nikdy nebyla vražda prokázána a on sám obvinění odmítal. Ještě ve věznici na Pankráci, krátce před popravou, se svým kamarádům zapřísahal, že „Schramma nezastřelil" a ve stejném duchu se i vyzpovídal. Přesto byli společně se Slavojern Šádkem 19. února 1949 popraveni. ­      

Pan Jiří Červenka, který byl souzen v procesu s M. Chocem a spol., mi sdělil, že se v pankrácké věznici několikrát s Chocem setkal a při této příležitosti se ho ptal, jak to vlastně bylo se Schrammem. Chocova odpověď byla jednoznačná: " Já jsem ho nezastřelil !" Stejnými slovy se vyjádřit _Chocův zpovědník
   
Druhý den po zatčen ( 24. června 1948) byl vojín Barák vyslýchán plk. Nýčem a pplk. Přecechtělem. Během výslechu údajně požádal o možnost odejít na toaletu a pokusil se o útěk... ( kam asi po střeše budovy hlavního štábu? ) Jeho tělo bylo nalezeno ve světlíku, ale v materiálech publikovaných ve sborníku „Stálá mezinárodní konference o zločinech komunizmu“ byla nalezena kopie ze Státního ústředního archívu, kde je doslova napsáno: „Není vyloučeno, že Barák byl do světlíku svržen, neboť je dosti nepravděpodobné, že by se pokusil o útěk s pouty na rukou."
Spolu s Chocem byli k trestu smrti in contumation odsouzeni bývalí poslanci lidové strany, dr. Bohumil Bunža a dr. ing. Štěpán Benda; poslanec lidové strany Stanislav Broj a železničář František Hertl, který jim pomohl uprchnout z Československa v zaplombovaném železničním vagónu vypraveném z Nýřan do Francie
           
V zahraničí se z nejstatečnějších mužů a žen formují první skupiny soustředěné zejména kolem demokratických politiků.   

V červenci 1948 surově zavraždil kapitán M. Pich-Tůma tajemníka Národně socialistické strany ing. Petra Konečného a dal ho zahrabat v lese nedaleko Banské Bystrice. Jinou obětí vyšetřovatelů StB vedenými Pichem-Tůmou byl i kpt. SNB František Nevolný, jehož výše jmenovaný rovněž osobně zastřelil. ( V červnu 1991 byl Pich-Tůma vojenským soudem v Příbrami rehabilitován..)
            Řeckokatolický farář Pavel Hučko byl postaven do čela organizace, která měla umožňovat přechody a zajišťovat kurýrní službu mezi Krakovem a Mnichovem. Hučko se hájil, že nejde o bandity; jak se vyjadřoval s oblibou prokurátor, ale o repatrianty, kteří se pouze dožadují náhrady škod, jež utrpěli válečnými událostmi.

Pavel Hučko byl odsouzen na patnáct let, Ján Žilinský, Řehoř Buranič a Šebastian Sobol, ten ovšem v nepřítomnosti, k doživotnímu žaláři.
         9. prosince byla souzena dvanáctičlenná skupina tzv. Chocových pomocníků. Soudní přelíčení s Miloslavem Chocem a Slavojem Šádkem měla posloužit k zastrašení veřejnosti a dokázat, že komunistická StB dokáže „vypátrat" údajného vraha majora. Schramma.  

Bilance procesu: 7 trestů smrti, z toho 2 vykonány
5 odsouzeno v nepřítomnosti 
1 zavražděn při výslechu
2 zavražděni Pichem- Tůmou  /StB/ 
řada dalších k vysokým trestům na svobodě 

SLAVOJ  ŠÁDEK      
ženatý, major čs. armády, bytem v Praze
narozen13. září 1916 v Kroměříži
Odsouzen státním soudem voj. oddělení
k trestu smrti
Popraven 19. února 1949 v 5,18 hod
.

SKUPINA  „ PRAVDA VÍTĚZÍ "       

 

 

          Právě pplk. Hruška seznámil  bývalé studenty s plk. Nedbálkem a škpt. Ervínem Novotným, učitelem Slaninou, Zdeňkem Lochem, ing. Ladislavem Strejcem a Josefou Straširybkovou; kteří byli upřímnými vlastenci a nesouhlasili s politickým vývojem v republice pod taktovkou komunistické strany. Letáky, zbra a údajně i trhaviny dodal Hruška, kterému je opatřil plk. Mysík z 5.oddě­lení, takže v prosinci 1948 bylo potřeba "najít" vedoucí osobnost, která by byla dosti reprezentativní a nechovala obdiv ke Gottwaldové klice
         Podle sdělení štkp. E. Novotného neměl generál Kutlvašr z neznámých důvodů k řadě lidí ze skupiny „ Pravda vítězí“, zejména pplk. J. Hruškovi důvěru.
        Dva dny po schůzce s pplk. Hruškou byl generál K. Kutlvašr zatčen, neboť agent pátého oddělení informoval svého řídícího důstojníka plk.R.Mysíka a ten po poradě s nadřízenými rozhodl celou akci „Šeřík“ , jak zněl její krycí název ukončit. Během tří dnů bylo zatčeno třináct  osob , které byly v květnu postaveny před Státní soud
        Komunistické Rudé Právo přineslo 17. května 1949 tuto zprávu:
                                                      Spravedlivý rozsudek nad velezrádci.
Ve dnech 12. až 16. května se konalo před senátem Státního soudu v Praze hlavní přelíčení proti pplk v. v. Josefu Hruškovi , Karlu Bacílkovi ml., Borisu Kovaříčkovi, generálu v. v. K. Kutlvašrovi, Milanu Gregarovi, Josefu Demeterovi, Josefě Straširybkové, Ladislavu Strejcovi, škpt. v. v. Ervínu Novotnému, Josefu Slaninovi, Janu Moravcovi, Zdeňku Lochovi, pplk v.v. Jaroslavu Nedbálkovi a voj. Františku Hlinovskému, kteří byli státním prokurátorem obžalováni pro zločin velezrady, zločin vyzvědačství a jiné zločiny podle zákona na ochranu lidově demokratické republiky.

...jsou vinni a odsuzují se za to :
1)
podplukovník ve výslužbě Josef Hruška, Karel Bacílek mladší, Boris Kovaříček,
Podle § 1, odstavec 3 zákona č.231/48 Sb. k trestu smrti.

2)
podle § 1 odstavec 2 zákona č. 231/48 Sb., u Ladislava Strejce a  J.Straširybkové se  zřetelem na ustanovení § 34 trestního zákona, se odsuzují k  trestům  těžkého žaláře  v trvání:
Generál ve výslužbě Karel Kutlvašr, doživotí.
štábní kapitán ve výslužbě Ervín Novotný, 15 roků
Ladislav Strejc, 20 roků
Josef Slanina, 15 roků
Jan Morava, 12 roků
Zdeněk Loch, 10 roků
Jozef Demeter, 25 roků
Miroslav Gregar, 25 roků
Josefa Straširybková 20 roků
zostřený u všech jednou za 1/4 roku tvrdým ložem mimo obžalovaného Karla Kutlvašra.

3)  podplukovník ve výslužbě Jaroslav Nedbálek podle § 35, odstavec 1 zákona č. 231/48 Sb. k těžkému  žaláři v trvání 2 roků, zostřenému jednou za 1/4 roku tvrdým ložem.

                   Ze všech uvedených důvodů dospěl Městský soud v Praze dne 16. května 1968 k závěru, že u obžalovaných Karla Kutlvašra, Ervína Novotného, Jaroslava Nedbálka, Ladislava Strejce a Josefa Slaniny nešlo o trestní čin a proto všechny tyto obžalované obžaloby podle § 226, písmene B trestního řádu zprostil. Přitom vzal zřetel k tomu, že trestní stíhání pro trestný čin vyzvědačství podle §5, odstavec 1, 2, zákona č.231/48 bylo u obžalovaných Karla Kutlvašra, Ervína Novotného, Josefa Slaniny a Jaroslava Nedbálka zastaveno již usnesením Státního soudu v Praze ze dne 14. 5. 1949 čj. Or l 72/49 – 909

                                                          V Praze dne 16. května 1968

                                                                 Dr.Augustin Sviták

                                                                  Předseda senátu.

                      Zůstala otevřená otázka, proč si Mysík a Hruška tak počínali. Tuto otázku nebylo v této souvislosti nutné řešit. Z důkazů, zejména z výpovědí svědkyně Ludmily Uhlířově a Dagmar Králové a ze spisů zdejšího soudu T I8/65 je však patrno, že sám Hruška se stal obětí Richarda Mysíka, když ho již nepotřeboval a když mu překážel. Hruška do takto vyprovokované a řízené činnosti zapojoval osoby, které se cítily nějak poškozeny nebo jim bylo ukřivděno. Tak Ervín Novotný po propuštění z armády nemohl  nalézt místo a byl bez prostředků, Ladislav Strejc neměl prostředky na další studia, ježto ho nemohla podporovat jeho matka. Do zmíněné činnosti zapojoval Hruška i osoby jinak nespokojené  (Josefa Slaninu). V tom směru lze věřit obhajobě obžalovaných a to i v tom směru, že se jich Hruška vyptával, jaký mají postoj k situaci po únoru 1948.    

JUSTIČNÍ VRAŽDA POSLANCE BROJE

Na svátek sv. Václava, při příležitosti sjezdu lidové strany v Plzni, vystoupili na shromáždění občanů poslanci Ústavodárného národního shromáždění  ing. dr. Rostislav Sochorec a Stanislav Broj, který ve svém projevu půl roku před únorovým pučem varoval: ,,Československý venkov jest zajisté spolehlivou zárukou v udržování skutečně spravedlivé demokracie, neboť brázdy našich polí jsou bezpečnými zákopy míru a svobody. A protože venkov to bude, který bude určovat směr dalšího vývoje, je nutno, aby pochopil, že musí do houfu, čímž vytvoří nejlepší předpoklady pro konečný cíl, tj. svobodnou, demokratickou, křesťanskou lásku a solidaritou všech stavů podepřenou republiku duchovně sjednoceného národa. Bude-li národ potřebovat nové Koziny, dáme mu je!                  
Netušil, jakou hlubokou pravdu na plzeňském náměstí tehdy vyslovil. Poslanec ing. dr. Rostislav Sochorec byl 13. května 1948 komunisty zavražděn a poslance Stanislava Broje zatkli estébáci 8. června 1948 přímo na poli. O šest měsíců později, 8. prosince, byl odsouzen k pěti letům těžkého žaláře, protože pomáhal svým parlamentním druhům, poslancům lidové strany Bendovi a Bunžovi, odejít za hranice do exilu  Náměstek ministra spravedlnosti Alexeje Čepičky, plukovník. dr. Karel Klos, společně s velitelem plzeňské věznice připravili provokaci, jejímž cílem byla likvidace vybraných politických vězňů a čistka mezi dozorci, kteří k politickým vězňům chovali sympatie.
Ne všichni dozorci byli surovci a sadisté... Náměstek Klos a velitel Šafarčík využili toho, že stržm. Petelík byl přistižen, jak předávali generálu Karlu Janouškovi cigarety, a inscenovali tzv. vzpouru vězňů na Borech. Z vězňů byli vybráni ti, kteří měli přirozenou autoritu u ostatních politických vězňů, ale také u dozorců. Do čela původců a organizátorů ,,vzpoury" byli postaveni: bývalý poslanec lidové strany Stanislav Broj a mjr. gšt. René Černý, vedle nich potom z řad vězňů generálové Karel Janoušek a Antonín Pelich, dále Karel Pražák, Emil Doubek a Bohuslav Deči, major Josef Bryx a škpt. Jan Prokop. Za vůdce "protistátní skupiny” mezi dozorci byli určeni 
stržm. Čeněk Petelík, Jan Malý, Václav Zach a Josef Tenk.

 V plzeňském divadle proběhlo soudní přelíčeni, na které byli svezeni příslušníci Sboru vězeňské stráže z celé republiky. Proces měl jediný účel, zastrašit ostatní dozorce, aby nepomáhali politickým vězňům.
Rozsudek Státního soudu byl otřesný, poslanec lidové strany Stanislav Broj, mjr. gšt. René Černý a stržm. Čeněk Petelík byli odsouzeni k trestu smrti provazem, dalších deset jejich ,,spolupachatelů" bylo odsouzeno na doživotí, pět mužů na dvacet pět let a zbylí čtyři muži každý na dvacet let.
Dnes máme k dispozici zápis o popravě tří statečných mužů. Po provedení exekuce na prvním nádvoří, kde byl oběšen stržm. Čeněk Petelík, přišla řada na poslance Stanislava Broje. Poté se soud odebral na druhé nádvoří, kam byl „v 5.47 hod. předveden k smrti odsouzený Stanislav Broj.

Na to v 5.49 hod. byl odsouzený předán mistru popravčímu k provedení výkonu trestu, načež odsouzený zvolal:
 ,,Moje děti, odkazuji vás ochraně Boží a Panny Marie, ženu také. Nechť žije svobodné Československo!“
V 5.50 hod. hlásí mistr popravčí, že poprava odsouzeného Stanislava Broje byla provedena.  V 6.00 hod. hlásí úřední lékař smrt udušením u odsouzeného Stanislava Broje.
Poté se soud odebral opět na první nádvoří věznice, kam byl v 6.13 přiveden  k  smrti  odsouzený   René Černý.

 Také bych vám řekl, že jsem něco udělal, ale já jsem nic neudělal. A vám, pane státní prokurátore, mnoho štěstí nepokvete!“
Nato byl odsouzený v 6.14 hod. předán mistru popravčímu k provedení výkonu trestu, načež odsouzený zvolal: ,,Vrahové!“ V 6.15 hod. hlásil mistr popravčí, že poprava u odsouzeného René Černého byla provedena.
 V 6.26 hod. hlásí úřední lékař smrt udušením u odsouzeného René Černého

                                                                    V Praze, dne 23. května 1950  
                                                                     Předseda senátu: Tomášek “

Žádné komentáře
 
Politikmann nás spasí!!! Najdi si svýho šmejda !!!