NA VAŠE ČINY NEZAPOMENEME

Milí spoluobčané, je třeba uchovat v paměti nezapomenutelné skutky, postoje a aféry našich předních politiků. Bez rozdílu barvy a politické příslušnosti. Najděte si proto každý svého šmejda a něco si o něm přečtěte.

Cikáni a Rómové

Nový příspěvek

PO DRUHÉ SVĚTOVÉ

Po druhé světové válce

 

Krátce po válce se odhady počtu Romů na území dnešní ČR pohybují řádově mezi 600 a 1000. Nicméně první poválečný soupis ministerstva vnitra, k němuž došlo v druhé polovině roku 1947, vykazuje již celkový počet 101 190, z čehož plných 16 752 připadá na Čechy a Moravu a zbylých 84 438 na Slovensko. Izolace romských osad na Slovensku způsobila, že stěhování za prací do Čech mnozí vnímali jako jediné možné východisko. Odchod práceschopných mužů do pohraničních měst a severních Čech, které dobře placení náboráři líčili jako "zemi zaslíbenou", se záhy odrazil i v romském písňovém folkloru. Vláda rychlé osidlování pohraničí podporovala a nové pracovní síly vítala. Vzájemná nedůvěra však přetrvávala i nadále. Řada Romů v této době žila "polokočovným" způsobem.

V padesátých letech se komunistický režim znovu hodlá s "cikánskou otázkou" vypořádat. Cikáni jsou vnímáni jako problém, a navíc problém sociální. Za jediný účinný prostředek řešení této neuspokojivé situace se pokládá asimilace, tj. přizpůsobení Romů k obrazu "řádných občanů", přizpůsobení hodnotám a normám většinové společnosti.

V říjnu roku 1958 schválil socialistický parlament zákon č. 74 o trvalém usídlení kočujících osob. V §1 se praví: "Národní výbory poskytují osobám, které vedou kočovný způsob života, všestrannou pomoc, aby mohly přejít k usedlému způsobu života; zejména jsou povinny těmto osobám pomáhat při opatřování vhodného zaměstnání a ubytování a působit výchovnými prostředky soustavně k tomu, aby se stali řádnými pracujícími občany:" Ve třetím paragrafu: "Kdo setrvá při kočovném způsobu života, přestože mu byla poskytnuta pomoc k trvalému usídlení, bude potrestán pro trestný čin odnětím svobody na 6 měsíců až 3 léta."

Obecně se traduje, že zákon postihl olašské Romy, kteří skutečně po Československém území v té době kočovali.

V případě skutečně kočovných Romů, ponejvíce olašských, probíhalo usazení radikálnmi metodami: policie během nočních razií uřezávala kola maringotkám a odváděla a mnohdy i střílela koně. Mnozí Romové se rozhodli i nadále setrvat v maringotkách, jiní se odstěhovali do bytů, které jim stát poskytl. Právě z této doby pocházejí známé stížnosti na jejich "asociální" chování: Romové vynášejí z bytů sporáky a vaří na nich venku před domy, přičemž v nich zatápějí vším, co lze z bytu odnést. Mnohým čechům se příčilo, jak lehce Romové k bytům přišli..

V roce 1965 byl usnesením UV KSČ a vlády ČSSR zřízen Vládní výbor pro cikánské obyvatelstvo, jejímž hlavním úkolem bylo zapojit do pracovního procesu všechny práceschopné Cikány, zničit romské osady a rozptýlit či přesídlit jejich obyvatele. V žádné obci tak například nesměl počet Romů převýšit pět procent. Rozptyl měl zároveň vyřešit nezaměstnanost mnohých Romů z především východního Slovenska. Vládní snahy o "rozptyl obyvatel cikánského původu" (vládní usnesení č. 502 z roku 1965) se s velkými úspěchy nesetkaly: boření východoslovenských osad a rozmísťování jejich obyvatel po území republiky nutně vyžadovalo, aby stát takto "rozptýleným" zajistil práci a především ubytování.

Na základě bezhlavých úsudků jsou Romové  70 a 80 letech hromadně stěhováváni do určitých oblastí bez ohledu na interetnické rozdíly mezi rodinami, bez ohledu na jejich zvyky a neposledně pak proti jejich vlastnímu přání (např. často uváděné sídliště Chánov, kam byli sestěhováni Romové s poddolovaného Mostu). Většina romských dětí je přeřazována do zvláštních škol..

Žádné komentáře
 
Politikmann nás spasí!!! Najdi si svýho šmejda !!!