NA VAŠE ČINY NEZAPOMENEME

Milí spoluobčané, je třeba uchovat v paměti nezapomenutelné skutky, postoje a aféry našich předních politiků. Bez rozdílu barvy a politické příslušnosti. Najděte si proto každý svého šmejda a něco si o něm přečtěte.

RATH KOMPLET

Nový příspěvek

RATHOVY PŘEDSTAVY O ZDRAVOTNICTVÍ
Lékaři, lékárny, úhradové vyhlášky, zdravotnická zařízení a pod.

Soukromí lékaři

 Rath chce revidovat i síť praktických lékařů. Přitom jich máme nejmíň oproti západní Evropě. Lze spekulovat, že je třeba si došlápnout např. na šéfy organizací praktiků, kteří ho vyhnali z pódia před MZ při jejich protestu, a na to se u Ratha nezapomíná. Smlouvy s doktory se stanou předmětem kšeftování, klíčovou výhodou bude stranická příslušnost či osobní vazby.

Rathova vize v praxi: Lékaři se budou bránit přijetí nových pacientů, protože by je postihla neobyčejně silná restrikce. Za každé překročení objemu péče nad 103% z referenčního období předchozího roku zaplatí penále ve výši 100% překročení. Obdobně jsou lékaři motivováni regulacemi léčiv a indukované zdravotní péče. Omezení poskytované péče úhradovou vyhláškou bude dále znamenat i omezování ordinačních hodin ambulantních specialistů, odmítání pacientů, uzavírání oddělení a odmítání předpisu dražších léčiv. Pacienti budou bloudit od jednoho zdravotnického zařízení k druhému a doprošovat se receptu nebo kontroly.

Nemocnice

Přání minidtra Davida Ratha "nezatěžovat do konce roku hospodaření ústavů nákladnými operacemi", vyvedlo z míry šéfy nemocnic. "Politici musejí občanům říci, že do nemocnic půjde méně peněz a rozsah zdravotní péče se tím pádem omezí," vyzval kabinet předseda Asociace českých a moravských nemocnic Eduard Sohlich."Jediné, čeho je ministr schopný, je všem plošně škrtat. Nejsou to ale žádné systémové kroky a v důsledku tím péče o pacienty utrpí", na což Rath kontroval "Už před časem jsme přece zcela systémově uvalili nucenou správu na VZP."

Obdobné regulace jako pro lékaře zavedl Rath i pro nemocnice, prakticky všude dojde ke snížení objemu péče o cca 10-15%, a tím i ke zvýšení ekonomické neefektivity. Oddělení nemocnic i jednotliví zdravotničtí pracovníci budou muset v průběhu pololetí nebo na jeho konci zaměstnavatelem nuceni vybírat dovolenou, aby péčí o pojištěnce nedošlo k dalšímu nárůstu nákladů, za které nemocnice neobdrží úhrady od pojišťoven. Nemocnice budou motivovány k odklonu od současně běžného stylu péče (moderních metod a moderních léčiv) zpět ke klasickým metodám. Prodlouží se hospitalizace, prodlouží se období, kdy plátci pojištění nebudou v důsledku nemoci platit pojistné, ale budou déle čerpat dávky nemocenského pojištění.

Bonusový a sankční řád pro ředitele nemocnic

Ministr Rath nařídil snížení úhrad pro druhé pololetí roku 2005 o desítky milionů oproti původnímu plánu. Fakultní nemocnice tak byly donuceny před koncem roku přistoupit k razantnímu omezení péče. Omezil se provoz drahých oddělení a odložily operace. Rathem vydaný bonusový a sankční řád určuje, za co ředitel přímo řízené organizace dostane odměnu nebo za co by mohl být sankcionován. Zatímco bonusy ministerstvo přesně finančně vyčíslilo, sankce nikoliv. Ke splnění úkolů jsou ředitelé nemocnic motivování statisícovými částkami. "Budou odměňováni nikoliv za poskytování kvalitní péče, ale za to, že budou péči pacientům odpírat." popisuje tuto situaci stínový ministr zdravotnictví Julínek.

K nemocnicím přímo řízeným ministerstvem patří VFN v Praze, Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou, FN v Motole, FN Na Bulovce, FN Královské Vinohrady, Institut klinické a experimentální medicíny, Nemocnice Na Homolce, Ústav pro péči o matku a dítě, FN Plzeň, FN Hradec Králové, FN Brno, FN u Sv. Anny v Brně, Masarykův onkologický ústav Brno, Úrazová nemocnice v Brně, FN Olomouc a FN s poliklinikou Ostrava.

Nestátní nemocnice

Krajské a soukromé nemocnice se stanou vazaly ministerstva zdravotnictví, jakmile vstoupí v platnost komunisty podporovaný zákon o neziskových zdravotnických zařízeních, podle něhož budou mít majitelé "právo" pouze hradit ztráty.

Současný problém s nestátními nemocnicemi rozpoutal stát před několika lety převodem desítek zadlužených nemocnic na kraje. Kraje z nich chtěly udělat standardní obchodní společnosti se správními radami, které by směřovaly k vyrovnanému hospodaření. V lékařské komoře tehdy registrovali ztrátu vlivu, a to hned ve dvojím smyslu: správní a dozorčí rady automaticky nepočítaly se zastoupením lékařů z komory. Lékařské platy by současně byly určovány nikoli na summitech odborářů se státem, ale mezi vedením nemocnice a lékaři jako v každé jiné firmě. V té chvíli Rathova skupina přeložila část rakouského zákona o tzv. neziskových nemocnicích a začala vyjednávat s ČSSD o jeho prosazení. Právě tento statut počítá s velkou účastí lékařů-odborářů ve vedení zdravotnických zařízení a nastoluje víceméně rovnostářský systém odměňování. Ještě než se stal David Rath ministrem, protlačil tento návrh přes poslance Krákoru na pořad jednání Poslanecké sněmovny. Málokdo si všiml, že jeho součástí byl "seznam" zdravotnických zařízení neurčených k likvidaci, nikoli na základě volby pacientů, ale preferencí Davida Ratha. V "seznamu je uvedena necelá stovka nemocnic, existence ostatních je v budoucnu vážně ohrožena. Pojišťovny by jim totiž po lednu 2008 platily jen akutní péči, všechno ostatní by si museli hradit pacienti sami. I když někteří předkladatelé, jako šéf komunistů Vojtěch Filip, tvrdí, že soukromé nemocnice se budou moci i po lednu 2008 ucházet o smlouvy se zdravotními pojišťovnami jako dnes, předložená norma hovoří jinak: "S účinností od 1. ledna 2008 může být ústavní zdravotní péče hrazena z veřejného zdravotního pojištění na základě smlouvy pouze tehdy, je-li poskytována veřejným neziskovým ústavním zdravotnickým zařízením".

Když se Rath stal ministrem, získal obrovský vyděračský potenciál. Od té chvíle se před ním plazí poslanci i ministři, aby do "seznamu" zařadil nemocnici z jejich volebního obvodu. Jak známe Davida Ratha, dokáže tyto věci vždy čile zobchodovat.

Poslanecký návrh zákona, považuje odborový svaz zdravotnictví a sociální péče za natolik špatný, že jeho přijetí by neprospělo ani nemocnicím, ani jejich zaměstnancům, ani pacientům, a to ze tří důvodů. Za prvé návrh nerespektuje vlastnická práva zaručená ústavou a snaží se správu majetku a provozování nemocnic změnit zákonem podle vůle státu. Dále vychází z představy, že takto transformované nemocnice budou mít přinejmenším přednost ve veřejné zakázce na péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění (to naráží na soutěžní právo EU). Velký problém návrhu zákona spočívá v definici nové právnické osoby. Neziskovou nemocnici by podle návrhu ovládala skupina lékařů a není zřejmé podle jakých pravidel nemocnici řídit, podle jakých pravidel vést účetnictví nebo příjmy nemocnice zdanit apod. Převod na neziskovou nemocnici má také nevýhodu v tom, že ministerstvo bude rozhodovat, jaké obory smějí konkrétní nemocnice provozovat a jaké přístroje smějí koupit.

Úhradové vyhlášky

Značné výhrady vyjádřil odborový svaz zdravotnictví a sociální péče vůči vyhláškám ministerstva zdravotnictví, které začaly platit od počátku roku. Vadilo mu, že ministr Rath nedal k připomínkám vyhlášku o úhradách léčiv, vyhlášku o úhradách zdravotní péče ani seznam výkonů. Navíc navýšil cenu práce pouze lékařům, zatímco u ostatních zdravotnických profesí ke změně nedochází. Přitom navýšení ohodnocení bodu v některých oborech jen prohloubí již stávající deformace ve zdravotnictví. Přestože bude u výkonů vyšší ohodnocení, do zdravotnictví o tolik víc peněz nepřijde. Lékaři větší objem prostředků nedostanou, a proto nebudou motivování po vyčerpání pojišťovnami "zaplacených" výkonů další péči poskytovat. Toto opatření tak povede k omezení objemu poskytované zdravotní péče.

Podle některých poslanců a velké části zdravotníků za dluhy VZP, mohou právě ministerské vyhlášky o úhradách péče. Nutí totiž pojišťovnu vydávat víc peněz, než vybrala na pojistném. Podle ministra Davida Ratha za obrovský schodek ale může vedení VZP a její odstupující ředitelka Jiřina Musílková. Nicméně sám mění úhradovou vyhlášku po svém. Pokud mají nemocnice udržet svoji finanční bilanci, budou muset léčit o 20 až 40 procent méně pacientů nebo je léčit významně hůře. Každý pátý až třetí pacient s rakovinou nebo infarktem nedostane odpovídající léčbu a čekací doby na odkladné výkony se prodlouží o další měsíce až roky.

Vyhláška také zavádí limit na předpis léčiv. Omezí se tak dostupnost drahých, životně důležitých léčiv, zatímco úhrady velmi levných léčiv (např. Paralen) zůstanou paradoxně zachovány. Pacienti budou donuceni bloudit mezi lékaři a prosit o recept, který však dostanou jen těžko. Lékaři se totiž budou oprávněně obávat, že jeho vysokou cenu zaplatí ze svého. Toto platí například i pro nemocné s nádorovými nemocemi.

Rathův návrh úhradové vyhlášky obsahuje ještě jednu zásadní hrozbu pro vážně nemocné pacienty, a to zrušení centrálního nákupu léků. "VZP ročně nakupuje centrálně řadu drahých léků celkem za 1,5 miliardy. Jde o léky pro lidi s roztroušenou sklerózou, pacienty závislé na umělé ledvině, hormony pro děti s poruchou růstu nebo léky a dietní přípravky pro děti s dědičnými poruchami metabolismu. Při uplatnění Rathových opatření může nákup těchto léků klesnout až na polovinu." Nejhůře na tom bude cca 7 tisíc pojištěnců závislých na drahých lécích za cca 5 milionů Kč ročně.

Lékové vyhlášky

 Rath chce vydat i svou úhradovou lékovou vyhlášku, aby mohl splnit závazky některým farmaceutickým firmám a vydírat zase jiné. Také proto v roce 2006 nevyjde léková vyhláška čtvrtletně, ale hned po lednové vyjde zřejmě nová v únoru. A to přesto, že Evropská komise zahájila s ČR řízení pro neprůhlednost procesu kategorizace léčiv. Pan Rath chce omezit drahé léky pro "pár" pacientů s beznadějnou prognózou, aby mohly být peníze z veřejného zdravotního pojištění použity na léky levné se sporným efektem. Při plošném předepisování však získají příslušné firmy nebývalé zisky z nadměrné spotřeby a otvírá se potenciální penězovod pro korupci.

Jak již bylo uvedeno u kauzy Tempus medicorum, byl pan Rath v kategorizační komisi, takže sám o úhradách spolurozhodoval. Což je docela podivné, zvážíme-li, že jeho veřejně známá milenka Renáta Horká zastává vysoký post ve farmaceutické firmě Zentiva (již předtím působila u jiné farmaceutické firmy) a jak sám říká, "má dobré vztahy s většinou šéfů velkých farmaceutických firem". Samozřejmě, aby vypadal na první pohled čistě, pronese výrok, že farmaceutické firmy již nebudou smět na jednání o úhradě léků. Vysvětlil to tím, že jejich zájmem je "prodat co nejdráž a dostat co nejvíce jak z peněženek pacientů, tak z pokladny zdravotních pojišťoven", ale poněkud při tom opomněl, že výrobci léčiv se účastnili zasedání komise v roli pozorovatele, tedy bez hlasovacího práva. Zástupci Mezinárodní asociace farmaceutických společností uvedli, že jako přímí svědci zasedání komise mohou potvrdit, že navrhovaná léková vyhláška vznikala netransparentně. Nebylo údajně zřejmé, podle jakých kritérií komise o úhradách léků rozhoduje. "Zbavení výrobců možnosti účastnit se kategorizačních jednání v současné situaci nelze hodnotit jinak než jako snahu ministerstva zbavit se nepříjemných svědků," stojí v prohlášení asociace.

Podle propočtů lékárníků po zavedení nové vyhlášky od 1. ledna vzroste průměrná spoluúčast pacientů o 6%. U chronických pacientů však až o 45%. Podstatná je i ta skutečnost, že Ministerstvo zdravotnictví nedodrželo zákonnou zásadu alespoň jednoho plně hrazeného léku v každé indikační skupině, jelikož v některých skupinách je plně hrazen lék, který není dostupný na trhu.

Navíc pravidlo, že v každé terapeutické skupině musí být aspoň jeden lék plně hrazený je naprosto přežitý. Mnohé terapeutické skupiny, které jsou z části hrazeny ze zdravotního pojištění, jsou bez výrazného léčebného efektu. Naopak léky nezbytné (inzulin, antiastmatika, protinádorové léky atd.) jsou hrazeny částečně a je na ně mnohdy doplatek stovky až tisíce korun. Je to tedy nastaveno tak, že těžce nemocný člověk, který si nemůže na své léky kvůli invaliditě přivydělat, je nucen doplácet největší částky a ze sociální dávky vynaložit velkou část na léčiva, zatím co relativně mladý a zdravý člověk má své banální léky, které občas potřebuje, plně hrazené. Máme za to, že je to sociálně velmi nespravedlivé a za vlád sociální demokracie se paradoxně situace stále zhoršuje. Ale toto řeší princip nerovnoměrné (degresivní) obchodní přirážky u léčiv, který marně navrhují lékárníci již několik let. Tento princip také zajišťuje úživnost lékáren v malých obcích a ubírá na velmi drahých lécích vydávaných především nemocničními lékárnami. Přispívá to tak k vytváření rovnoměrné sítě lékáren. Že by vlády sociální demokracie měly tak malé sociální cítění? Že by měly větší cítění s farmaceutickými výrobci?

Lékárny

V případě humbuku kolem lékáren jde především o osobní útok a vyřizování si účtů s prezidentem České lékárnické komory PharmDr. Lubomírem Chudobou, se kterým měl Dr. Rath v minulosti řadu názorových konfliktů. Kdyby totiž chtěl pan ministr skutečně ušetřit na lécích doopravdy, zavedl by některé z farmakoekonomy navržených (a lékárníky dlouhodobě předkládaných) opatření jako jsou tato od České lékárnické komory:

  1. Využívat data zdravotních pojišťoven takovým způsobem, který umožní lepší kontrolu předepisování a spotřeby léků. Pacient musí dostat takové léky a v takovém množství, které skutečně potřebuje. Zde apelujeme především na pokračování jednání zahájených za předchozí ministryně zdravotnictví.
  2. Zavedení spravedlivého prostředí pro všechny pojištěnce. Všichni pacienti musí obdržet léky za stejných podmínek ve všech lékárnách a to včetně doplatků.
  3. Pokračovat v přípravě zavedení degresivní přirážky, která významně sníží náklady především na drahá léčiva. Je nesmyslné, aby obchodní přirážka byla stejná u léků různých cenových úrovní. Degresivní marže znamená, že na levné léky by byla přirážka větší a na drahé léky menší.
  4. Umožnit zavedení standardů kvality v lékárnách, které Česká lékárnická komora zpracovává a které pomohou eliminovat nadbytečné užívání léčiv, jejich nevhodné kombinace a nesprávné užívání.

Jak napsal PharmDr. Ing. Jiří Zimák, CSc. premiérovi : "Zatím vidíme pouze neochotu k systémovým změnám, vidíme, že odborné podklady či projekty k reformě systému zdravotní péče jsou ignorovány, třebaže již dříve byly projednávány případně přijaty k projednávání na ministerstvu zdravotnictví." a řadu lží, které mají za úkol pošpinit lékárenskou profesi a lékárníky vůbec. Některým z těchto lží se zde budu dále věnovat, protože jsou zcela zřejmé.

Vzhledem k inaktivitě pana ministra, respektive aktivitě na první pohled pro odbornou veřejnost zcela iracionální, by člověk docela i věřil, že ve skutečnosti jde MUDr. Rathovi o mnohem víc než o lékárníky. O možných osobních zájmech pana ministra čtěte zde.

Výdej léků lékaři

Není divu, že výrok ministra zdravotnictví "... stačí jedna věta v chystaném zákonu o léku a lékaři by začali sami nakupovat a vydávat léky v ordinacích a lékárny by de facto nemusely fungovat vůbec ..." zvedl ze židle řadu odborníků včetně řady lékařů. Takové výroky ministra poškozují a dehonestují tradiční obor, bez kterého si nelze představit řádné fungování zdravotnictví, neboť lékárny jsou neoddělitelnou součástí léčebně-preventivní péče nejen v České republice, ale také v celé Evropské unii. Farmaceuti ne zbytečně absolvují vlastní (minimálně) pětileté vysokoškolské studium s odlišným zaměřením než lékaři. Na rozdíl od lékařů, mají hluboké znalosti v oblasti chemie a technologie léčiv, jsou školeni v otázkách skladování a uchovávání léčiv a léčivých přípravků, ovládají složité zákonitosti chemických i farmakologických interakcí a interakcí léčiv se složkami potravy. Jsou tedy, v oblasti léčiv, nezastupitelnými odborníky. Zbavit český systém zdravotnictví lékáren by bylo neprozíravé a škodlivé, byť se podobné názory mohou zdát líbivé a jsou jistou částí neinformované veřejnosti akceptovatelné.

Člen skupiny pro bezpečnost pacienta při Evropské komisi Doc. Dr. Jiří Vlček, CSc. vidí jako aktuální problém v Evropě (včetně ČR), nárůst chyb vznikající při preskripci, přepisování, dispenzaci a jako důsledek administrativních procesů. Je v celku zbytečné rozebírat prokázaná fakta o tom, že se lékárníci zásadní měrou podílejí na eliminaci chyb v preskripci léků, a to zejména chyb v užívání léků pacientem (předávkování, poddávkování, nevhodný způsob podání atd.). Při zvážení skutečnosti prokázané konkrétně v USA, že na chyby ve farmakoterapii v této zemi umírá asi 125.000 osob ročně lze usoudit, že nebezpečí v tomto směru existuje i u nás (přestože podobnou studii nikdo nezveřejnil). Bylo by nešťastné a pro pacienta nebezpečné pokud by léky vydával pouze lékař (ministrem uváděný příklad Švýcarska není šťastným, protože výdej je i tam lékaři dovolen pouze v určitých kantonech a spíše výjimečně na základě speciálního povolení; naopak v Německu je obdobný způsob výdeje léčiva zcela zakázán pod hrozbou odebrání licence).

Po lékárníkovi se v rámci primární péče chce, aby svoje znalosti využil v informační činnosti směrem k pacientovi, a také zpětně do zdravotnického systému, protože je to nejen etické, ale i ekonomicky efektivní. Lékaři jsou ovšem v primární péči motivováni k prevenci, včasné a správné diagnostice, efektivnímu předepisování léků atd. Představa, že předepisující lékař bude finančně navázán na cenu jím předepsaných léků, je v zásadě absurdní. i proto musejí být profese lékaře a lékárníka ekonomicky odděleny (což platilo i za hlubokého komunismu). Střet zájmů zde představuje značný problém. Lékař by mohl upřednostňovat vlastní komerční zájem před zájmem pacienta !

Ekonomické ukazatele mají svoji zásadní váhu i v oblasti zdravotní péče. Cena práce lékárníka, lékaře i všech ostatních zdravotnických profesí ve vyspělých západních zemích je přesně dokumentována a známa. S finančními daty nelze v těchto zemích manipulovat a interpretace těchto dat je metodicky jasná. Lékárenská péče přináší celému zdravotnickému systému úspory, jelikož v současné době jsou znalosti lékárníků o lécích souhrnně lepší než u lékařů, čemuž se nelze divit vzhledem k rychlému vývoji v této oblasti.

Navíc uvažovaný způsob výdeje léčiv není výhodný ani pro lékaře. Lékaři nemají odpovídající technické a prostorové zázemí pro přejímku, kontrolu a skladování léčiv vyhovující technologickým i hygienickým požadavkům. Pro lékaře by to znamenalo nemalé investice do skladových prostor, lednic apod. Velká část provozovaných ordinací ani nemá možnost tyto skladovací prostory získat. Navíc zde jde i o čas lékaře, který by musel věnovat objednávání, oceňování, pravidelnému přeceňování, kontrole expirace a účtování léčiv zdravotním pojišťovnám. Lékař při výdeji léčiv by si musel pořídit také registrační pokladnu, při uvažovaném obratu léčiv by to znamenalo účtovat v podvojném účetnictví a to i pro praktické a dětské lékaře, kteří dosud většinou nejsou plátci DPH. Na to samostatně pracující lékař na obvodě nemá čas a ani odpovídající ekonomické vzdělání.

Stanovisko asociace distributorů léčiv k návrhu ministra umožnit výdej léčiv v ordinacích praktických lékařů je zcela jednoznačné: "Vzhledem k velkému počtu těchto ordinací a předpokládané velikosti dodávek není možné zejména z technických důvodů tento návrh realizovat. "

Za vším lze najít osobní důvody

Za veškerými nekompetentními rozhodnutími Dr. Ratha lze najít osobní důvody. V této souvislosti mně napadá trefné přísloví, že "jablko nepadá daleko od stromu", aneb jistě pan ministr měl po kom zdědit tyto vzorce chování. Bylo by nanejvýš hodné ministra, aby si zástěrkou rádoby efektivních opatření přestal léčit komplexy a oplácet domnělé křivdy z minulosti a tím likvidovat české zdravotnictví. Pár příkladů léčení komplexů z minulosti:

Podle Tomáše Julínka využívá Dr. Rath pacienty jako rukojmí ke svým mocenským hrátkám. "Chová se spíše jako ministr vnitra, který omylem zabloudil do resortu zdravotnictví. Kdyby se věnoval pacientům se stejnou vehemencí, s jakou připravuje demagogické útoky proti svým oponentům, pacienti by mohli oslavovat. Dr. Rath jim však v nejbližší době rozhodně žádný důvod k radosti nechystá," uzavřel stínový ministr.

 

Žádné komentáře
 
Politikmann nás spasí!!! Najdi si svýho šmejda !!!