NA VAŠE ČINY NEZAPOMENEME

Milí spoluobčané, je třeba uchovat v paměti nezapomenutelné skutky, postoje a aféry našich předních politiků. Bez rozdílu barvy a politické příslušnosti. Najděte si proto každý svého šmejda a něco si o něm přečtěte.

RATH KOMPLET

Nový příspěvek

RATHOVY LŽI

Lež: "v lékárně z každé stokoruny zůstává 32 Kč"

Původně jsem měl za to, že ministr je pouze špatně informován (což by samo o sobě bylo poněkud diskvalifikující pro jeho práci), nicméně časem jsem zjistil, že pan ministr již po nástupu na funkci prvního náměstka na ministerstvo byl podrobně seznámen s mechanizmem tvorby ceny léku. Skutečná marže činí asi 18 procent, a to nikoli z tržní, ale státem regulované ceny léků - podstatný rozdíl dnes už asi vytuší takřka každý. Problém s tzv. "marží" (ve skutečnosti z ekonomického hlediska přirážkou - viz zde) 29% a skutečnou marží lékárny 18%, je dán tím, že ona "marže" se vztahuje na výrobní cenu. Koncová cena (např.100 Kč) se tedy vypočítá takto: cena výrobce (73,83) + přirážka distributora a lékárny (3,69 a 17,72) + DPH (4,76). Argument, že z každé stokoruny v lékárně zůstává 32 Kč, je tedy zcela účelová lež.

Lež: "lékárny mají nadstandardní zisky"

Z dříve zmíněných 18 procent marže platí lékárny veškeré svoje provozní náklady, včetně mezd, nájmů, licencí speciálního softwaru, likvidace vrácených a prošlých léčiv, ... a teprve to, co zbude, je jejich zisk před zdaněním. To přece pan ministr ví také. Přestože má k dispozici ověřené souhrnné údaje, pro svoje výroky a prohlášení je nepoužívá. Raději používá zamlžující výroky o enormních ziscích apod.

Degresivní marže

Lékárníci dlouhodobě usilují o zavedení degresivní marže jako faktoru, který by systému ušetřil peníze. V dokumentu o krátkodobých stabilizačních opatřeních ministryně Emmerové se dočteme, že degresivní úprava obchodní přirážky měla být zavedena již od 1.1.2006 a "cílem je snížit stávající marži o cca 3 mld.Kč". Poté ovšem přišla výměna ministra a ten do návrhu usnesení vlády k materiálu Návrh na degresivní úpravu obchodní přirážky u léčiv a potravin pro zvláštní lékařské účely dopsal odstavec: "Na rozdíl od původní úvahy o diferenciaci obchodní přirážky v závislosti na výši ceny léčiva se navrhuje jednorázové plošné snížení maximální obchodní přirážky jednotně u všech léčiv a dietních potravin." a na další straně tohoto vládního dokumentu se dočteme, že tento počin přinese "snížení cenové úrovně pro konečného spotřebitele o cca 1,5 mld.Kč". Z uvedeného je zřejmé, že o šetření peněz daňových poplatníků potažmo pacientů tady vůbec nejde! Je zjevné, kterých lékáren by se degresivní marže nejvíce dotkla, těch které mají velké objemy léčiv s vysokou cenou, tzn. nemocničních, často řízených přímo ministerstvem. 60% všech financí na léčiva v ČR proteče jen několika desítkami lékáren (!). Je totiž rozdíl čistá marže 18% z Paralenu za 8 korun a např. cytostatika za 30.000,-. Také chápu, že nemocničním lékárníkům se moc do stávky nechce, já bych také raději bral 5.400,- za jedno balení léku, je to jednoduší než vydat 3750 Paralenů. Ona totiž ta degresivní marže by jim dala za jedno balení např. maximálně 1000,- Kč (a to by dle mého názoru bylo úspora v zájmu všech občanů!).

Poté, co se výšeuvedená informace z ministerstva zdravotnictví objevila na webu lekarnici.cz, přišel ministr s tím, že vymyslel a má pripravenu degresivní marži. Osobně se obávám, že pokud ji pan ministr aplikuje, nastaví ji opět tak, aby co nejvíc peněz zůstalo tam kde doposud.

Snížení marže o 3%

Čas od času někdo přijde s populistickými kosmetickými úpravami, aby si u voličů vylepšil renomé. Tohoto druhu je již třetí snížení obchodní přirážky na léky. Nikdo se nikdy neobtěžoval primární analýzou, na jejímž základě by učinil racionální rozhodnutí. Přestože už dvakrát byla snížena marže celkem o 6%, nikdy se nezastavil růst nákladů na léky. Pouze se zhoršovaly ekonomické podmínky lékáren, pochopitelně především těch menších. Samozřejmě vždy se objeví čísla, že lékárny vlastně tolik nekrachují, že vznikají stále nové. Ano, nové vznikají (povětšinou provozované řetězci se zahraničním kapitálem), ovšem jen na místech ekonomicky atraktivních, nikoli tam, kde by byly potřeba.

Ministr financí Sobotka bez jakýchkoli předchozích odborných konzultací s osobami podnikajícími v oblasti distribuce a prodeje léčiv rozhodl na popud ministra Ratha o snížení společné přirážky pro distributory a lékárny o 3 %, což představuje téměř desetiprocentní snížení jejich regulovaných výnosů. Při stále se zvyšujících nákladech na zajištění provozu lékáren, jako jsou platy zaměstnanců, ceny energií, nájmy, a s tím související služby.

Postup, který zvolila vedení ministerstva zdravotnictví a financí, odpovídá postupům užívaným v totalitních společnostech, neodpovídajícím pravidlům běžným v demokratické společnosti. Aniž bylo popsané nařízení jakkoli projednáno se zainteresovanými subjekty, na základě lživých argumentů, bylo toto opatření přijato na zasedání vlády dne 14.12.2005.

V souvislosti s tvrzení Dr. Ratha, že "Marže byla již několikrát snížena, lékárny vyhrožovaly krachem a přesto přežily", je také důležité říci další důležitý fakt: snížení marže v minulosti šlo především na úkor distributorů, protože distributoři si byli vědomi, že malé lékárny jsou na hranici přežití a pro snížení marže těchto lékáren nejsou žádné rezervy. Proto k likvidacím lékáren nedošlo. Minulým snížením marže však došlo též k likvidaci rezerv u distributorů a proto již téměř všichni distributoři dali najevo, že současné snížení marže jde již na vrub lékáren.

Začíná se již dost hlasitě mluvit o kvalitě zdravotnických zařízení. Ta nutně musí za těchto podmínek u lékáren klesat. Je nutno snižovat počet personálu, zkracovat otvírací dobu, udržování a zvyšování kvalifikace je utopií, přístup k odborným informačním mediím je omezován, magistraliter příprava z lékáren mizí, pohotovost i když zneužívána a prodělečná, přesto mnohde potřebná, neexistuje. Na to všechno si lékárny nemohou vydělat. Řada mladých kolegů začíná vidět, že povolání, či životní poslání, které si vybrali je velký omyl. Ekonomické podmínky jim brání vykonávat péči o nemocného člověka co nejlépe. Zdravotnický charakter lékáren bude klesat, ty malé postupně zaniknou. Dostupnost lékárenské péče se bude zhoršovat, protože počet lékáren mimo centra neroste, není to přece tolik rentabilní.

Lež: "v ČR jsou mnohem vyšší marže než v EU"

Snížení marže lékáren podložil Dr. Rath také tvrzeními, že v České Republice jsou zavedeny mnohem vyšší marže než ve státech Evropské unie. Marže lékáren byla v naprostém průměru s vyspělými evropskými státy, ba naopak po snížení je jedna z nejnižších v EU!


Čistá marže lékáren v zemích EU

Polsko

33,6 %

Lucembursko

31,8 %

Německo

31,7 %

Belgie

30,0 %

Dánsko

29,3 %

Rakousko

28,9 %

Finsko

28,8 %

Španělsko

27,9%

Francie

27,6 %

Maďarsko

25,9%

Řecko

25,9 %

Litva

28,4 %

Bulharsko

25,8%

Itálie

22,4 %

Lotyšsko

21,1 %

Slovensko

21,0 %

Švédsko

20,0 %

Portugalsko

20,0 %

Česká republika *

17,8 %

Estonsko

12,8 %

* po snížení marže 1.1.2006

Lež: "pacienti od 1. ledna výrazně ušetří"

Snížení marží o 3 % je předvolební tah, který má vzbudit dojem, že se sníží doplatky pacientů za předepisované léky. V některých případech ale snížení marže způsobí přesný opak a řada pacientů bude doplácet víc. Většina lékáren si totiž sama marži snižuje z důvodu konkurenceschopnosti. To však okamžitě po direktivním, s nikým nekonzultovaném snížení marže přestanou dělat, protože už i tak často balancují na hraně existence. Snížení marže bude mít za výsledek jediné - likvidaci lékáren.

Méně se už medializuje skutečnost, že současně klesla podle vyhlášky platné od 1.1.2006 i úhrada léků pojišťovnami. Jednoduše řečeno - jestliže více klesne úhrada pojišťovnou než celková cena léku, zvýší se doplatek pro pacienta. Vzhledem k razantnímu snížení úhrad u desítek léčiv požádala Česká lékárnická komora ministra zdravotnictví o jednoznačné sdělení, jakým způsobem je zajištěno, že občané skutečně nebudou na vybraná léčiva doplácet vyšší doplatky - ministr D.Rath neodpověděl.

Lež: "změna bude znamenat drobný pokles zisků lékáren"

Zatím co pacient (při nesnížení úhrad - viz nahoře) ušetří asi 2 Kč na léku s cenou v lékárně 100 Kč, zatímco pro lékárnu to znamená pokles příjmu za léky zhruba o 10%, což je pro mnohé již neúnosné. Podle informací od distributorů léčiv bylo již před snížením marže více než 540 lékáren ve vážné ekonomické situaci a jejich zavření mimo jiné způsobí i nárůst nezaměstnanosti.

Kompletní přehled dopadu snížení zisků na různě velké subjekty naleznete v případové studii umístěné zde. Po shlédnutí tohoto dokumentu se začínám domnívat, že panu ministrovi jde o to zrušit (ekonomicky zruinovat) soukromé lékárny a přetáhnout pacienty do lékáren nemocničních. Mimochodem to jsou ty, kterými již dnes proteče většina peněz, leč je jich jen zlomek z celkového počtu lékáren. Pan ministr zřejmě žádné jiné lékárny ani nezná, protože všichni jeho kamarádi jsou ředitelé spřízněných nemocnic, a proto tam všechny pacienty také neustále při každé příležitosti posílá.

Lež: "lékárny prosperují z prodeje dalšího sortimentu"

Není to zcela pravda. Regulované ceny se týkají i volně prodejných léků, některých čajů a vitaminů. Lékárny v supermarketech a v centrech měst, kde prochází velké množství lidí, mají vysoký podíl tržeb za hotové. Těm změna tolik neublíží. Zatímco v menších lékárnách je situace jiná. Příjmy za léky tvoří 70 - 80% tržeb a 10% snížení příjmů za léky nelze kompenzovat zvýšením prodeje ostatního sortimentu. Lékárna je ze zákona zdravotnické zařízení, jejíž primární činností je výdej a příprava léčiv, nikoliv prodej doplňkového sortimentu. Není a nemělo by být cílem lékárny zvyšovat spotřebu volně prodejných léků a doplňkového sortimentu.

Lež: "v ČR je 2x více lékáren než v Rakousku"

Tvrzení že je u nás provozováno dvakrát více lékáren než v Rakousku, je prokazatelně lživé. V Rakousku je přibližně stejně lékáren vč. výdejen jako v ČR. Navíc lékárny u nás vznikají jen ve městech a v blízkosti nemocnic a poliklinik. Tam, kde jsou lékárny potřeba, ale nevznikají a už asi nevzniknou. Ve zmiňovaném Rakousku jsou mnohem lépe a rovnoměrněji rozmístěny. Marže na léky je v Rakousku vyšší, lékárny může provozovat pouze lékárník, nikoli řetězce, léky lze prodávat pouze v lékárnách, spoluúčast na léky je ve všech lékárnách stejná, doplatky se mezi lékárnami neliší.

Co se týče počtu obyvatel na lékárnu je ČR (4593) ve srovnání s průměrem EU (3334) podprůměrná. Bohužel však je zde systém mnohem horší, takže je mnoho lékáren (často řetězcových) ve městech a velmi málo (nedostatek) na venkově. Bohužel tomuto vývoji ministr Rath svými kroky nahrává.

Žádné komentáře
 
Politikmann nás spasí!!! Najdi si svýho šmejda !!!