NA VAŠE ČINY NEZAPOMENEME

Milí spoluobčané, je třeba uchovat v paměti nezapomenutelné skutky, postoje a aféry našich předních politiků. Bez rozdílu barvy a politické příslušnosti. Najděte si proto každý svého šmejda a něco si o něm přečtěte.

KSČM (komunisté)

Nový příspěvek

PROCES S MILADOU HORÁKOVOU

Proces s Dr. Miladou Horákovou
justiční vražda odsouzená celým
demokratickým světem.

 Ve straně jsem pracovala v právní komisi. Jiné funkce jsem neměla. Dále jsem byla činná v Ženské národní radě jako jednatelka. Mimo to jsem byla v řadě jiných sociálních spolků, kde jsem zastávala různé funkce ve vedení. Mimo spolky sociální, právní a ženské jsem nebyla  nikde činná .
      V roce 1939 jsem byla propuštěna ze služeb magistrátu a pracovala jsem pouze v domácnosti až do 2. 8. 1940, kdy jsem byla zatčena gestapem a vězněna až do 20. 6. 1945. V tehdejším odboji jsem spolupracovala např. s prof. Peškou, Vladimírem Krajinou, ing.Jankovcem, Dr. Bondym, prof. Fišerem, atd. Po návratu z vězení jsem nastoupila zpět k magistrátu hlavního města Prahy do oddělení sociálního.
      Strana národně socialistická, jejíž příslušnicí jsem byla, mi po revoluci 1945 nabízela určité funkce, které jsem prozatím nechtěla přijmout. Po rozhovoru se zesnulým presidentem Dr .Eduardem Benešem, který mi vysvětlil, že je třeba, abych se v tomto novém období socializující demokracie zúčastnila politické práce mezi novými politicky činnými lidmi, jsem přijala funkci poslance v PNS. Ve straně jsem byla členem ústředního výkonného výboru, ústředí žen a předsedkyní zahraniční komise strany .
      Dále jsem byla předsedkyní Rady československých žen, místopředsedkyní SOPVP , v předsednictvu Svazu přátel SSSR a ve výborech jiných sociálních spolků. Tyto funkce jsem vykonávala až do února 1948, kdy jsem v nesouhlasu s únorovými událostmi složila poslanecký mandát a byla jsem postupně ze všech dalších funkcích vyakčněna rozhodnutím Akčního výboru.
      Dne 1. června 1948 jsem byla povolána zpět do služeb magistrátu hlavního města Prahy, kde jsem pracovala až do doby mého zatčení (27. září 1949 ) v oddělení  školství umění a vědy.

Vyslýchající:                                                                                                            Vyslýchaná:
Podpis    nečitelný                                                                                                    Dr. Horáková
Číslo sl. 509

Proces.......

V květnu 1950 stanulo před senátem Státního soudu v Praze na Pankráci dalších  třináct obžalovaných, tentokrát však hlavní obžalovanou byla žena a tento soudní proces byl sledován doslova po celém demokratickém světě. 

      Dva z nich, Záviš Kalandra a dr. Oldřich Pecl, byli před válkou dokonce členy komunistické strany, avšak časem nesouhlasili s její politikou a ostře kritizovali Stalina a jeho českého ,,lokaje" Klementa Gottwalda a z řad komunistické strany vystoupili. 
      Jakým způsobem je nutili k doznání, není třeba zde dopodrobna vykresloval, stačí si připomenout jména vyšetřovatelů StB Václava Peška (zkopal v pankrácké věznici plk. gšt. Karla Lukase tak, že druhý den, 19. května 1949 ve své cele zemřel), Milana Moučky, Ročka, ale zejména toho, kdo na jejich ,,vyšetřování " dohlížel a ještě vyšetřovatele povzbuzoval -Karla Švába. Ani o jednom z nich žádný z politických vězňů nemůže říci nic slušného. Dnes víme, že v zákulisí celého vyšetřování byli sovětští poradci, kteří práci vyšetřovatelů řídili a usměrňovali výslechy  obžalovaných.
      Rodinní   příslušnici se do  soudní síně dostavit nesměli, zato tu bylo auditorium sestavené z vybraných továrních kolektivů a závodů. Celý proces osobně řídil náměstek ministra spravedlnosti Klos. Nenávistnými výpady proti obžalovaným se vyznamenávali prokurátoři Dr.Juraj Vieska  a Dr. Josef Urválek i prokurátorka z lidu Ludmila Brožová. Předseda  pětičlenného senátu Dr. Karel Trudák a ostatní jeho členové poslušně hráli předepsané role. Z připraveného scénáře několikrát vybočil Přeučil, Buchal, Kleinerová a zejména Milada Horáková. Zřejmě ji nedokázali tak zmanipulovat; snad to byly její zkušenosti z nacistického vězení i její velká vnitřní síla a hluboké náboženské přesvědčení, které jí bylo oporou v tomto otřesném divadle. Svého obhájce Dr. Václava  Martina uváděla v zoufalství. Později tvrdil, že se nehájila, že se snažila na sebe vzít víc než ji určovali sami vyšetřovatelé. Snad tak činila proto, aby druhým ulehčila. Snad se tak projevovalo její poválečné přesvědčení, když se jí podařilo přežít nacistické vězení, že život jí byl darován, že je ochotná kdykoliv jej obětovat. Zřejmě se domnívala, ačkoliv i to je nutné vzíti v potaz, že s ní jako s ženou budou jednat ohleduplněji.
      Po třetím dnu se objevil v procesu nový činitel. Vyprovokovaná davová hysterie. V soudní síni se objevily koše rezolucí, provolání a  žádostí, které lačnily po krvi, které žádaly, aby hlavy čelných představitelů záškodnického centra padly. Demagogická kampaň vedená komunistickou stranou nesla ovoce. Na závodech se konaly schůze rozhněvaného lidu, který žádal  trest nejvyšší. Sekretariát komunistického ústředí poslal na nižší stranické složky demagogické  pokyny, jak je třeba tohoto procesu využít v zájmu strany. Soud obdržel 6 300 resolucí, které vyslovovaly jediný požadavek: krev, krev. Rozhlas o obviněných hovořil jako o nejhorších zločincích a překonával se v nadávkách vůči nim.
      V závěrečně řečí Dr. Horáková prohlásila: „...trvám na svém přesvědčení, a to proto, že jsem se opírala o stanovisko a informace osob, které mi byly autoritou, a to v prvé řadě o oba presidenty československé republiky, T. G. Masaryka a dr. Edvarda Beneše, kteří na mne působili během celého mého života."

Bylo to  8. června1950, kdy byly vyhlášeny rozsudky. Zněly: 

Dr. Josef Nestával, dr. Jiří Hejda, František Přeučil, Antonie Kleinerová - všichni trest těžkého žaláře na doživotí. Dr. Bedřich Hostička, byl potrestán 28. roky, dr. Zdeněk Peška 25. lety, dr. Jiří Křížek 
25 roky, Františka Zemínová 20 roky a Vojtěch Dundr 15 roky
Ortel smrti byl vysloven nad Janem Buchalem, dr.Oldřichem Pelcem, Závišem Kalandrou,Dr.Milada Horáková byla rovněž odsouzena k trestu smrti. Gotwald bez zaváhání  rozsudky smrti potvrdil, až na případ Milady Horákové. Svět se ozval na záchranu M. Horákové. Mezi těmi, kteří se snažili jí pomoci nechyběl ani Einstein, Russel, Churchill, kardinál Griffin a mnozí další.  Avšak Gotwald trest smrti nad Miladou Horákovou podepsal. Bylo to 24. června.            
       O případě, organizování a propagačním využití procesu s dr. Horákovou a spol. a 35 dílčích procesů pojednává spis, který byl vypracován v oddělení lidovou správu sekretariatu UV KSČ 23.listopadu 1950. Byl adresován Rudolfu Slánskému (čís. Jednací VIII /1-T 243/50/ Dr. B.) Konstatatuje , že proces byl připravován a organizován v nejužší spolupráci s bezpečnostními orgány a s Ústředním sekretariátem. Koncepci žaloby a směrnice pro politické využití procesu schválil s. Gustav Bareš. Zásadní kontrolu propagačního využití prováděl s. Jiří Hendrych. Po technické a obsahové stránce se stal důležitou školou pro případnou  organizaci dalších procesů.  V souvislosti s procesem Horákové proběhlo 35 dílčích procesů. Celkem bylo zažalováno 639 osob a bylo vyneseno 10 rozsudků smrti, 48 trestů na doživotí a další tresty ve výměře 7 350 let. Peněžité tresty činily 12 135 000 Kč   U všech odsouzených byla vyslovena konfiskace celého majetku. Kopie uložena v Ústředním archivu KPV Praha.

                              GENERÁLNÍ PROKURATURA ČESKÉ REPUBLIKY
VII Pz 359/90                                                                                    V Praze dne29.června1990
                                                            Usnesení
      Generální prokurátor České republiky  rozhodl v trestní věci JUDr. Milady Horákové a spol. takto:
Podle ustanovení § 172 odst. 1 písm. a) tr.ř. se zastavuje trestní stihání obviněných, proto, že je nepochybné, že se nestaly skutky , pro které se trestní stihání vedlo.
                                                                                             Generální prokurátor ČR
                                                                                              v zast.: JUDr. Jiří Bukvář.

Žádné komentáře
 
Politikmann nás spasí!!! Najdi si svýho šmejda !!!