NA VAŠE ČINY NEZAPOMENEME

Milí spoluobčané, je třeba uchovat v paměti nezapomenutelné skutky, postoje a aféry našich předních politiků. Bez rozdílu barvy a politické příslušnosti. Najděte si proto každý svého šmejda a něco si o něm přečtěte.

ČSSD (socialisté)

Nový příspěvek

Mnoho náhod

Po II. Světové válce nemají komunisté většinu, stejně jako dnes nemá ČSSD většinu. Tehdy Komunisté pomocí inscenovaných afér, nátlakovými akcemi a masovými demonstracemi zmanipulovali veřejné mínění. Dnes ČSSD pomocí smyšlených afér (ODS organizuje vaječné útoky, zranění mladého člověka), masových odborářských demonstrací vedených a podněcovaných předsedou ČMOS, který je čirou náhodou senátor za ČSSD také manipuluje veřejným míněním. Tehdy KSČ využila Politické krize a vláda podala demisi, kterou prezident pod nátlakem hrozby občanské války přijal. I dnes ČSSD využila politické krize ve vládních stranách a pomocí  vyloučených poslankyň a ublížených vládních poslanců svrhli vládu. Tehdy zuřila hospodářská krize a komunisté si získali voliče kampaní na milionářskou daň. I dnes probíhá hospodářská krize a ČSSD slibuje vysoké zdanění bohatých. Po únoru 1948 nastalo 41 let temna a nesvobody. Dnes tomu ještě můžeme zabránit.

Rok 1920 - Po prvních demokratických volbách v Československu vládne Československá sociálně demokratická strana dělnická (ČSDSD). Již v září ale podává vláda do rukou prezidenta T.G.Masaryka demisi. Je ustavena vláda úřednická. Ještě téhož roku se koná sjezd ČSDSD, na kterém se mimo jiné řeší otázky neúspěchu vlády. Díky značnému podkopání autority konzervativnějších členů, kteří měli ve vládě největší zastoupení, se podařilo levicovým extremistům převzít ve straně moc. Roku 1921 se pak tato silná frakce rozhodla osamostatnit, a tak vznikla Komunistická strana Československa. V dalších volbách se svým výsledkem 13,1% hlasů umístila na druhém místě za agrárníky.

V roce 1929 nastaly ve straně značné změny, přímo ze sovětského Kremlu byli do strany dosazeni do vedoucích pozic noví členové a celá strana prošla důslednou bolševizací.

Volby 1929 a 1935  pro KSČ nedopadli tak dobře – získala okolo 10% a umístila se tak na 4.místě. Během 2.světové války se česká domácí politika odmlčela. Mezitím Exilová prozatímní vláda podepsala smlouvu se Svazem sovětských socialistických republik o spolupráci, která obsahovala důležitý bod o nezasahování sovětů do československé politiky. Po válce strach z Němců umocnil orientaci na východ, zákaz kolaborujících stran (mezi nimi i agrárníci) a lidovědemokratický režim s vládou národní fronty a Košickým programem.  Přestože neměli komunisté v národní frontě většinu, získávají pomocí mimoparlamentních technik vládnutí stále větší moc. Opírali se zejména o národní výbory, odbory a Sbor národní bezpečnosti (kam patří i Státní bezpečnost).

Rok 1946 výhra v posledních demokratických volbách a dosazení Gottwalda na premiérskou stolici. Strana se důsledně připravovala na převzetí moci. Agitačními a propagačními kampaněmi, nátlakovými masovými protesty a inscenovanými aférami a pokusy o atentát získávala stále více přívrženců. Na přelomu roku již měla za sebou úspěšnou kampaň "Ať platí bohatí"(milionářskou dávku). V národní frontě panuje velká politická krize a v zemi hospodářská krize způsobená velkým suchem. 20.února pak 12 posledních demokratických ministrů podalo demisi jako protest na situaci v SNB. Očekávali, že demise Beneš nepřijme a KSČ ustoupí jejich požadavkům, nebo budou vyhlášeny nové volby. Gottwald se po návštěvě u Stalina rozhodl jednat. S pomocí všech prostředků (manifestace, generální stávka, hrozba vzniku lidových milící) vyvíjel na Beneše nátlak. Ten nakonec kvůli obavám, aby nevypukla občanská válka, demise přijal a Gottwald doplnil ministerská křesla z řad komunistů.

 

Historickým sídlem sociální demokracie je od r. 1907 Lidový dům v Hybernské ulici v Praze

Charakteristika strany - Česká strana sociáně demokratická je původně marxistická strana, tahoun dělnického hnutí v období Rakouska-Uherska a První republiky. Po konfliktu mezi revolučními a evolučními členy se strana orientuje na vizi demokratického socialismu. Dnes lze ČSSD označit jako liberální levicovou stranu.

Rok 1990 - skupina členů ČSSD kolem R.Battěka zakládá Klub sociálních demokratů Občanského fóra. Je dokončeno obnovení sociálnědemokratické (Československá sociální demokracie) a národněsocialistické (Československá socialistická strana) strany, dále vzniká socialisticky orientovaná Strana demokratické levice (strana později navázala kontakt s KSČM a založila spolu s ní koalici Levý blok). Při volbách do ČNR získává ČSSD 4,11 %, ČSS 2,68 % a do FS sněmovna lidu 1990: ČSSD 3,84 %, ČSS 2,75 %, FS sněmovna národů 1990: ČSSD 4,17 %, ČSS 2,89 %.  Předsedou obnovené ČSSD se stává Prof. Dr. Jiří Horák. V roce 1993 jej vystřídal Miloš Zeman a Horák je čestným předsedou ČSSD, ale jeho vliv na reálnou politiku se stává nulovým. Zemřel doma na Floridě. Příčinou úmrtí byl mozkový nádor.

Rok 1992 - Národní socialisté se stávají jednou ze stran Liberálně sociální unie, ČSSD kandiduje samostatně, SDL kandiduje jako součást Levého bloku. Ve volbách do ČNR získává ČSSD 6,53 % (16 mandátů), do FS sněmovna lidu ČSSD 7,67 % (10 mandátů), FS sněmovna národů: ČSSD 6,80 % (6 mandátů). Již od roku 1990 spolupracuje s nynější Českou stranou sociálně demokratickou (ČSSD) Miloš Zeman. Vstupuje do ní v roce 1992, v témže roce se stává předsedou její pražské stranické organizace.

1993 - rozpad koalice Levého bloku. KSČM vystupuje z koalice, Levý blok i Strana demokratické levice pokračují dále jako samostatné strany. M.Zeman se stává předsedou ČSSD. V této funkci působil až do roku 2001 a z jednoho z mnoha politických subjektů udělal během několika let nejprve nejsilnější opoziční a nakonec i vítěznou stranu voleb.V roce 1992 byl Miloš Zeman opětovně zvolen do Federálního shromáždění, ale vzhledem k následnému rozdělení Československa mu mandát v témže roce zanikl.

1996 - Volby do parlamentu: ČSSD 26,44 % (61 mandátů). Po volbách do české Poslanecké sněmovny se Zeman znovu stal poslancem  a ČSSD pod jeho vedením dosáhla historického úspěchu, který znemožnil tehdejšímu předsedovi Občanské demokratické strany (ODS) Václavu Klausovi sestavit většinovou vládu. Za toleranci menšinové vládě získal Miloš Zeman křeslo předsedy Poslanecké sněmovny, které zaujímal až do předčasných voleb v roce 1998.

1998 - Volby do parlamentu: ČSSD 32,31 % (74 mandátů,vítěz voleb). 22. července 1998 se po vítězných volbách stal Zeman českým premiérem,  kterým byl po celé volební období až do 12. července 2002 Jeho jednobarevná menšinová vláda byla tolerována ze strany ODS na základě tzv. opoziční smlouvy Miloš Zeman již v průběhu funkčního období oznámil, že v roce 2001 nebude obhajovat pozici předsedy ČSSD, a toto místo přenechal Vladimíru Špidlovi, který po dalších vítězných volbách ČSSD převzal po Miloši Zemanovi i funkci premiéra. Ten se stáhl do politického ústraní a tvrdil, že politiku nadobro opouští, ačkoliv médii i částí politické scény byl předpovídán jeho budoucí návrat.

2002 - Volby do parlamentu: ČSSD 30,20 % (vítěz voleb,70 mandátů).

2002-2006: Středová vláda ČSSD,KDU-ČSL a US (101 mandátů)  Po parlamentních volbách  byl 12. 7. 2002 jmenován V.Špidla předsedou vlády- Koncem června 2004 odstoupil z předsednictví ČSSD, podal demisi z funkce premiéra a zároveň odstoupila i jeho vláda.

Na základě vítězství ve vnitrostranickém referendu v roce 2003 kandidoval Miloš Zeman na funkci prezidenta. Vypadl však již v prvním kole, kdy v tajné volbě prohrál v souboji s bývalým předsedou ODS Václavem Klausem a senátorkou Jaroslavou Moserovou. Překvapivě nízký počet hlasů dokazoval, že Zemana nevolili ani někteří zástupci ČSSD, což se všeobecně klade za vinu vnitrostranickému útoku ze strany tehdejšího místopředsedy ČSSD Stanislava Grosse. Po tomto fiasku se Miloš Zeman stáhl a politické dění již pouze příležitostně glosoval.

2004 - volby do Evropského parlamentu: ČSSD 8,78 % (2 mandáty). Po Špidlově odstoupení na konci června 2004 převzal vedení strany Stanislav Gross. Na XXXII. sjezdu ČSSD 26. března 2005 byl zvolen předsedou (291 hlasů proti 203 Zdeňka Škromacha). Po Špidlově demisi prezident České republiky Václav Klaus 2. července 2004 pověřil Grosse sestavením nové vlády a 26. července ho jmenoval premiérem jakožto nejmladším (34 let) v historii země. Vláda Stanislava Grosse byla jmenována 4. srpna 2004, důvěru Poslanecké sněmovny získala 24. srpna (101 poslanců pro, 99 proti). 21. září se spolu s dalšími ministry vzdal poslaneckého mandátu. Na konci ledna 2005 deník Mladá fronta DNES zkritizoval Grosse za nejasný zdroj financování jeho bytu v Praze za 4,2 mil. Byl rovněž kritizován za to, že jako ministr vnitra založil několik policejních týmů podřízených přímo sobě s nejasným účelem.Ve stejném období týdeník Respekt upozornil na to, že firma vlastněná Šárkou Grossovou koupila dům za 5,9 mil. Kč; vysvětlila to nespecifikovaným úvěrem. Dále upozornil Respekt na spojení Grossových s Libuší Barkovou vlastnící a provozující nevěstinec. Pod rostoucím tlakem koaličních partnerů Gross několikrát prohlásil, že „odstupuje“, jen aby svá prohlášení vzápětí odvolal. V polovině dubna 2005 vedla jednání koalice k první z dohod, které měly zaručit existenci koalice vedené ČSSD do voleb 2006. Následníkem Grosse v navrhovaném „novém“ sestavení vlády, do které se navrátili i někteří krátce předtím odstoupivší ministři, se původně měl stát Jan Kohout, podle zpráv médií vybraný Grossem. Krátce nato se ale ukázalo, že Gross k jeho nominaci neměl podporu vedení ČSSD nebo ji ztratil. Koncem dubna vedla další jednání ke skutečné demisi Grosse a určení jeho následníka Jiřího Paroubka. Na zasedání Ústředního výkonného výboru ČSSD 24. září 2005 Gross oznámil, že rezignuje na funkci předsedy ČSSD a nebude kandidovat v dalších volbách do Poslanecké sněmovny. Přechodným řízením strany byl pověřen Bohuslav Sobotka.

2005 - ČSSD přijímá Dlouhodobý program

2006 - Volby do parlamentu: ČSSD 32,32 % (74 mandátů). Na mimořádném předvolebním sjezdu ČSSD byl 13. května 2006 zvolen předsedou strany. Po volbách, ve kterých se ČSSD umístila za ODS, podala celá vláda 16. srpna 2006 demisi, dočasně však vykonávala funkce až do jmenování nové vlády 4. září 2006. Paroubek již v Grossově vládě od 4. srpna 2004 zastával post ministra pro místní rozvoj. Po odchodu lidovců z koalice patřil Paroubek mezi ministry, kteří chtěli zůstat i v případné menšinové vládě s podporou komunistů. Po demisi celé vlády sestavil novou vládu a byl 25. dubna 2005 jmenován jejím předsedou.

Jiří Paroubek používá metody ne nepodobné metodám Klementa Gottwalda. Od  jeho nástupu politika zhrubla nevídaným způsobem. Částí veřejnosti je Paroubek považován za populistu, je kritizován za sbližování s komunisty, je obviňován z afér kolem prodělku První městské banky, zavádění zabezpečovače Matra do pražského metra a zakázek po povodních. Dále i nákup 72 milionů eur pro město Prahu, zakázku na výstavbu skleníku Fata Morgána v pražské botanické zahradě v Tróji a za rostoucí zadlužení hl. m. Prahy za působení Paroubka na magistrátu. Paroubek je také obviňován, že festival CzechTek 2005 byl násilně rozehnán policií na jeho politickou objednávku. Po volbách do Poslanecké sněmovny 3. června 2006 večer Paroubek obvinil ODS a některá média z neférově vedené volební kampaně a prohlásil, že demokracie utrpěla tvrdý zásah srovnatelný snad jen s únorem 1948. Také prohlásil, že ČSSD hodlá přezkoumat možnost podat žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu na neplatnost voleb. Toto prohlášení zvedlo vlnu odporu, sám Paroubek ho do jisté míry odvolal a později se za něj omluvil. Povolební projev J. Paroubka také podnítil protikomunistického aktivistu Jana Šinágla k sepsání petice požadující odstoupení Jiřího Paroubka z politických funkcí. Pod peticí během prvních pěti dní přibylo přes 62 tisíc podpisů. Paroubek by si rád podmanil média. TV Novu obvinil ze „skandálního pokusu o manipulaci s veřejným míněním“, když se mu nelíbil výsledek SMS hlasování diváků. Vyšlo přitom najevo, že ČSSD sama organizuje své členy, aby se během diskusních pořadů účastnili SMS hlasování. Na základě Paroubkovy stížnosti prostřednictvím šéfa úřadu vlády Ivana Přikryla byly staženy z vysílání pořady Bez obalu a Budování státu. V souvislosti s tím navrhoval také zpřísnit český tiskový zákon podle rakouského vzoru. Také moderátor Aleš Cibulka byl v květnu 2006 odvolán z moderování pořadu Host do domu poté, co v něm Yvonne Přenosilová označila chování Jiřího Paroubka za podobné stylu Mussoliniho a Zelené za impotentní stranu. Moderátor David Borek byl v srpnu 2006 odvolán z moderování pořadu Události, komentáře České televize poté, co podle vyjádření vedoucího zpravodajství Zdeňka Šámala nezvládl rozhovor s Paroubkem.V roce 2005 během sporů o střet zájmů a povinnost rezignovat na jiné funkce při jmenování Davida Ratha ministrem zdravotnictví, prezident Václav Klaus Paroubka obvinil, že ho, před tím, než byl jmenován ministrem pro místní rozvoj, vědomě uvedl v omyl tím, že v písemném čestném prohlášení tvrdil, že k datu svého jmenování nevykonává žádnou činnost nebo funkci, která by byla v rozporu se zákonem o střetu zájmů. Nejasné je i financování Paroubkova časopisu Trend, záhadní sponzoři nadace jeho první ženy Zuzany, Také je kritizován za styky s bývalými spolupracovníky STB a zejména s členy tzv. „kolotočářské mafie“

9. října 2008 se konal křest Paroubkovy knihy v pražské restauraci Monarch. Krátce po křtu došlo mezi pozvanými hosty k incidentu mezi podnikatelem Bohumírem Ďuričkem a synem provozovatele Matějské pouti Václavem Kočkou ml.. Výsledkem incidentu byla střelba a smrt druhého jmenovaného.

Na mimořádné schůze sněmovny opoziční sociální demokracie vyvolala hlasování o vyslovení nedůvěry vládě,  které bylo již pátým v pořadí  a uskutečnilo se 24. března 2009. Důvodem byl podle ČSSD postup premiéra Mirka Topolánka a jeho přítele Marka Dalíka v kauze bývalého poslance ČSSD Petra Wolfa.

Během kampaně před volbami do Evropského parlamentu v roce 2009 se proti Jiřímu Paroubkovi a ČSSD zdvihly veřejné protesty, jejichž podstatnou součástí bylo vrhání vajec na pódia během předvolebních mítinků. Útoky vygradovaly v Praze 27. května, kde se na Andělu setkaly desítky odpůrců politiky Jiřího Paroubka a zasypali předsednictvo ČSSD stovkami vajíček. ČSSD z tohoto útoku obvinila ODS ta to popřela a označila akci, jako řízenou provokaci Lidového Domu.

Radek Sedláček 21.6.2009

Žádné komentáře
 
Politikmann nás spasí!!! Najdi si svýho šmejda !!!