NA VAŠE ČINY NEZAPOMENEME

Milí spoluobčané, je třeba uchovat v paměti nezapomenutelné skutky, postoje a aféry našich předních politiků. Bez rozdílu barvy a politické příslušnosti. Najděte si proto každý svého šmejda a něco si o něm přečtěte.

PAROUBEK KOMPLET

Nový příspěvek

Odkrýváme Paroubka

V pondělním pořadu (8.6.2009) Reportéři na Čt 1 jsme se dozvěděli, že firma Pražská servisní si od města pronajala část nábřeží na pravém břehu Vltavy a podnikatelům na náplavkách radikálně zvedla nájmy. Nový nájemce náplavky využil toho, že pozemek, na němž restaurace vlastněná rodinou Soukupových stojí, patří městu. Podle Soukupa mladšího se jeho rodina o odkup inkriminovaného pozemku pokoušela neúspěšně osmnáct let.

Soukromá firma teď požaduje za necelých 200 metrů čtverečních pozemku ročně přes milion korun - tedy takřka stejný nájem, jaký sama zaplatila loni za několik kilometrů celého nábřeží. "Při posledním jednání se tato částka zvýšila na sedmdesát tisíc bez DPH, měsíčně podotýkám," upřesnil pan Soukup mladší. Ročně se jedná o částku 1,4 milionu bez DPH.

Znalec v oboru nemovitostí František Volek však ocenil roční nájemné pozemku pod restaurací na necelých 28 tisíc korun. A sama Pražská servisní platí za celé nábřeží téměř stejnou částku, jakou tady požaduje za malý kousek chodníku. Podle mluvčího TSK Tomáše Mrázka platí za roční nájem společnost Pražská servisní 2,280 milionu korun, za předešlé roky přitom šlo o částku ještě nižší - v roce 2007 1,2 milionu a za rok 2008 1,68 milionu korun. Kromě toho vybírá firma Pražská servisní nájemné také od provozovatelů lodí, a to i přesto, že jejich parníky nekotví na náplavce, ale ve vodě, která je podle zákona veřejnou vodní cestou. Provozovatel lodi Švejda dokládá, že Pražská servisní po něm nájem vyžaduje neprávem: "Podle zákona, vodního zákona 114/1995, se za stání na vodě neplatí, ani za používání povrchových vod k plavbě. Podle tohoto zákona jsou i vyvazovací prvky, veškeré pobřežní zdi a všechno součástí vodní cesty, která když se užívá k plavbě, tak se za to neplatí. Ani za stání na vodě."

Jeho slova potvrzuje i Zdeněk Novák ze Státní plavební správy: "Pokud je mi známo, tak není u nás žádný zákon, který by mluvil o zpoplatnění vody pro stání plavidla nebo podobnou činnost."

Jednatel Pražské servisní, která parníkům za stání vyměřila gigantický nájem, Petr Horák rozhovor odmítl a s ČT komunikoval jenom písemně. Poplatky se prý odvíjejí od kvality místa a od délky nábřežní hrany. Jedná se o další pěkně ušité výběrové řízení na míru.tentokrát Pražské servisní a Navatyp. Město do toho narve 490 milionů aby to pak za symbolickou cenu pronajalo lichvářům parazitujícím na slušných podnikatelích. I v těchto transakcích měl mimo jiné prsty Paroubek. Podívejme se blíže na některé souvislosti. V první řadě odpovíme na otázku: Co je Navatyp?

Navatyp je středně velká stavební firma, která proslula získáním řady pozemků a domů v Praze, ve Špindlerově Mlýně rozprodávala byty pražským radním a politici jezdí do jejích tamních hotelů. Zakázky od pražského magistrátu se na výkonech firmy podílejí více než třetinou. Pokladem bylo i osm hotelů a restaurací na Staroměstském náměstí v Praze. Po prodeji firmy však byla údajně polovina hotelů z firmy vyčleněna a ponechala si je rodina Navrátilů (zakladatelů). Navatypu zůstal hotel Gold v Českém Krumlově, Štekl v Hluboké nad Vltavou, penzion Miluška ve Špindlerově Mlýně a Titania v Karlových Varech. Navatyp v Praze spravuje nejméně 10 tisíc městských bytů, mizivou část z nich sám. Má rozsáhlé bytové projekty v Praze 5 a 13, v Praze 6 na Evropské administrativní centrum.

Vlivná stavební a developerská firma Navatyp, spravuje výraznou část majetku města Prahy, dostává od něj zakázky za stovky milionů korun a rozprodává a staví horské apartmány ve Špindlerově Mlýně či v Rokytnici má nové majitele, kteří se snaží být utajeni. "Jsem jeden z významných akcionářů," potvrdil šéf Navatypu, a tedy i nový multimilionář či miliardář Petr Kuchár.

Kdo je pan Kuchár?

Muž, který řídil 18 let stavební kolos Subterra, stoprocentně ovládaný dalším gigantem, firmou Metrostav. S Kuchárem také odešla do Navatypu managementu Subterry. Hodnota firmy, proslulé těsnou vazbou na pražský magistrát i na politické špičky především z řad ODS, se odhaduje od stovek milionů do 1,5 miliardy korun. Několik na sobě nezávislých zdrojů blízkých Navatypu, ale i z dalších stavebních firem působících v Praze, tvrdí, že v pozadí majitelů stojí pražský lobbista, podnikatel v reklamě a šedá eminence pražského magistrátu Roman Janoušek spolu se zastupitelem Prahy 10 za ODS Tomášem Hrdličkou. Kuchár, který je kromě uznávaného odborníka ve stavebnictví i přítelem lidí z ODS včetně prezidenta Václava Klause, účast Janouška či Hrdličky ve firmě odmítá. Firma Navatyp řízená Petrem Kuchárem má mnoho aktivit a vazeb na magistrát. Zasedá v radě festivalu „Pražské jaro“ a nebojí se konkurovat třeba i Metrostavu a hlásí se do výběrových řízení na stavbu pražského Metra. ODS v současné době shání nové sídlo a do hry o pronájem se dostal i objekt patřící firmě Navatyp. Opět zde figuruje jako jeden z majitelů pražský podnikatel Roman Janoušek, známý napojením na primátora Prahy Pavla Béma, i další významné osobnosti.

A jsme zpátky u pražského Magistrátu, Jiřího Paroubka a jeho blízkých spolupracovníků, kteří se spolu s ním úzce podíleli na zadávání veřejných zakázek v řádech desítek miliard. Výběrová řízení se povětšinou vůbec nekonala, v lepším případě se předstírala. Kdo jsou tedy lidé, kteří mohou dnes být Paroubkovi nebezpeční, protože na něj „něco vědí“?

Josef Macko, bývalý ředitel odboru městského investora na pražském Magistrátě a pozdější ředitelem odboru pro odstraňování následků povodní. Josef Macko, je živoucí legenda zakázek pražského Magistrátu. Po povodních byl jmenován ředitelem odboru pro odstraňování následků povodní. Je neskutečnou ironií, že Macko byl do této strategické funkce jmenován v říjnu 2002, tedy v době, kdy byly jeho podivné vztahy s Navatypem a další zjevná korupce již do očí bijící. Ale Macko byl jmenován pod heslem „udělejme kozla zahradníkem“ a začaly.žně. Výběrová řízení neexistovala, protože byl přece stav nouze a živelné pohromy.

Dalším z „Paroubkových mužů“, kteří se ničeho nezalekli a vždy věděli, jak na zakázky, je bývalý radní a pražský zastupitel za ODS Zdeněk Kovářík (Paroubek politicky nerozlišuje, pouze ekonomicky a prospěchářsky). O Mackovi se vyjádřil, že je „rázný člověk a umí komunikovat“. To je skutečně pravdou, Macko uměl vykomunikovat leccos. A stále umí. Chcete v Praze zakázku od Magistrátu? Běžte za Mackem. Zná tam všechny. Má na to poradenskou firmu, podobně jako Jiří Paroubek do roku 1998. A že tam už nepracuje? To je právě ta výhoda. Nyní může brát legálně. A nestačí vám zakázka od města, chcete víc? Žádný problém. Jirka Paroubek je teď výš. Stačí volat Jožku Macka. V r.2002 Macko koupil od stavební firmy Navatyp byt v Krkonoších za zvýhodněných podmínek. Na případ firmy Navatyp upozornil tehdejší pražský zastupitel za KDU-ČSL a sočasný odstoupivší předseda SZ Martin Bursík. Podle něj ztratili radní cit pro realitu.

Ředitel Macko přitom spolurozhodoval o přidělení stamilionových zakázek této společnosti. Ze stejného důvodu se vyšetřování z korupce nevyhnuli ani radní Rudolf Blažek a Filip Dvořák.

Ale vraťme se k panu Kováříkovi. Jeho oblíbenou pozicí bylo předsedání výběrovým komisím města. Ale Kovářík s Mackem se nespokojili jen s rozhodováním o zakázkách hl.m. Prahy. S jídlem rostla chuť a Zemanova sociálně demokratická vláda je jmenovala do řady vládních výběrových komisí. A tak hoši rozhodovali mj. o rekonstrukci mostu přes Berounku za půl miliardy.

Když si v roce 2002 zadával Magistrát audit svých veřejných zakázek, nečekal, jaký bude děsivý výsledek. Každá ze 133 kontrolovaných veřejných zakázek byla v rozporu se zákonem, ceny díla se navyšovaly, termíny prodlužovaly a město platilo. Magistrát pod vedením Pavla Béma audit komentoval až teprve poté, co pronikl na veřejnost. Výsledkem bylo propuštění hlavy odboru pro odstraňování následků povodní Josefa Macka a několika méně významných obětních beránků.

Jiří Paroubek tehdy svého člověka Macka hájil zuby nehty a nechal se slyšet, že „o škodě se nemůže hovořit. Ta škoda vznikla spíše z toho hlediska, řekl bych procedury, z toho hlediska morální újmy.“ Takže nikoli majetková škoda pro město, nikoli rozkrádání miliard, ale jen morální újma. Paroubek ve svém oficiálním životopise uvádí, že „hospodaření města za rok 2000 a 2001 bylo auditorem města označeno bez výhrad“ O roce 2002 se v životopise nezmiňuje.

Brigáda socialistické práce, kterou tvořili Paroubek, Macko, Kovářík a další pracovala jako sehraný tým našich hokejistů v Naganu. Macko připravil půdu a dojednal, Kovářík schválil a Paroubek pustil peníze. Odpovědnost přenášeli na mandatářské firmy Zavos, Omega 99 nebo Inřenýring dopravních staveb, které hodnocení nabídek prováděly za Magistrát. Zvláště firma Zavos Pavla Přikryla, Mackova blízkého kamaráda, pořádala většinu zakázek.V roce 2002 se proinvestovalo přes 13 miliard korun. Mackem zabývala i policie, ale přestože existovaly přímé indicie pro korupci (neobratný nákup bytů za symbolické ceny od společnosti Navatyp, která svého času získávala jednu zakázku za druhou), nicméně trestní oznámení Magistrát nikdy nepodal. Paroubek umí krýt své lidi.

Jiří Paroubek je zkušený kádr, které si své ostruhy vysloužil již během svého působení v Restauracích a jídelnách (RAJ) za komunismu a nenakupuje milionové nemovitosti.

Paniku způsobila jen kauza nevyjasněných sponzorů a nákup pozemků jeho bývalé ženy Zuzany a kniha novináře Jana Žáčka „Džordžíno, politický buldozér“ („Džordžíno“ je Paroubkova přezdívka od jeho nejužších přátel). Žáček v knize odhalil šokujícím způsobem Paroubkovo okolí a zákulisí jeho volební kampaně. Již během přípravy a tisku knihy bylo jak autorovi, tak jeho právníkovi JUDr. Ťupovi telefonicky opakovaně vyhrožováno „uříznutím hlavy“ (oblíbený termín „Kočkovy mafie“). Jan Žáček zdůvodnil její vydání takto: „Tuhle knížku jsem dopsal ve stavu absolutní beznaděje nad Českou republikou, nad politikou a politiky, kteří zde nyní vládnou i nad zoufalstvím, které to vše skýtá nám ostatním. Jediné, co se může stát světlem na konci tunelu je to, že lidé této země konečně pochopí a uvědomí si, že už nechtějí, aby v jejich čele stáli ti, kteří tam stojí proto, že tam stát chtějí, aby vládli. “

V knize Žáček popisuje zákulisí přípravy volební kampaně ČSSD, poradu nejužšího Paroubkova kruhu na Úřadu vlády, kde padaly výroky, že „přes kluky Kočkovy je již zařízeno osmnáct frajerů, kteří budou dělat bugr a rvát se na mítincích ODS“ ( podobné praktiky používal i v nedávné předvolební kampani). Probírala se i možnost napadat těmito „Kočkovými SA“ přímo schůze ODS. Z úst tehdejšího místopředsedy ČSSD Martina Starce veřejně na Úřadu vlády zaznělo, že „má v ODS placené špiony a ti dodají informace o všem, co se tam děje“.

A proč Paroubek nenakupuje miliónové nemovitosti?

Protože má svou kočičí pokladnu. Jeho peníze mu spravují lidé z jeho nejbližšího kruhu, přičemž nejvýznamnější roli hraje pražská „kolotočářská“ rodina, resp. klan Kočků, vedený Václavem Kočkou seniorem. S Václavem Kočkou seniorem se zná Jiří Paroubek již od dob hlubokého komunismu. Oba se tehdy věnovali stejným věcem – podloudnému obchodu a černému trhu. Oba k tomu měli dobré předpoklady – Kočka jako kolotočář a vekslák - a Paroubek jako bafuňář z Restaurací a jídelen (zástupce ředitele RAJ na Praze 5) .

Mezi oběma panuje  velká důvěra a velmi úzké vztahy.

Václav Kočka a jeho klan funguje jako Paroubkův výběrčí a banka zároveň. K zvládnutí a absorbování velkého množství peněz kontroluje Kočkův klan celý konglomerát firem : KOČKA s.r.o., PRAGOLUNA v.o.s., MIRAGE s.r.o., PROSTOR, spol. s r.o., SEC SERVICE INTERNATIONAL,s.r.o. nebo DISKOCLUB MIRAGE s.r.o. Významnou roli hraje PRVNÍ ČESKÁ PRODUKČNÍ s.r.o., agentura organizující charitativní a propagační akce ČSSD.

K praní peněz je ideální také pořádání poutí a veřejných atrakcí. Václav Kočka pořádá mj. známou Matějskou pouť, kterou projde ročně na 700 000 návštěvníků. Kočkova mafie kontroluje nájemce pražského Výstaviště, firmu Incheba a úzce s ní spolupracuje. Společnost Incheba již řadu let kontroluje holešovické Výstaviště za velmi výhodných podmínek, mj. pětileté prázdniny v placení nájmu jako „zápočet za investice Incheby do areálu“. Ve výsledku provozuje Incheba pražské Výstaviště v podstatě zadarmo, resp. za „doložené započtení svých nákladů na opravy a rekonstrukce“, k čemuž je oprávněna podle nájemní smlouvy. Podobně nápadně výhodnou smlouvu má mj. i firma Delta Climatizer na pražskou holešovickou tržnici.

Radek Sedláček 10.6.2009

 

Poslední komentáře
10.06.2009 22:31:57: Kdo z Vás na to má? A co z toho budu mít já? JP v.r.
 
Politikmann nás spasí!!! Najdi si svýho šmejda !!!